Dragon Age 2 - recenze
Bude druhý díl PRG eposu stejně zajímavý jako první nebo ho nemilosrdně sežehne plamen bájného draka?
Je to už nějaká doba, co světlo světa spatřilo Dragon Age: Origins od Bioware, které hráčům představilo nový fantasy svět plný mytologických nestvůr a postav. Dočkali jsme se i několika stahovatelných obsahů rozšiřující původní příběh, ale člověk stejně stále čekal na nové a větší dobrodružství. Bioware vyslyšel přání hráčů a dodal nám druhý díl, ale aby se do něj mohli dostat i případní noví zájemci, musel vytvořit příběh nezávislý a zároveň lehce propojený s tím z prvního dílu.
Příběhově se tedy dostáváme trochu jinam než v Dragon Age: Origins. Sledujeme osudy jedné konkrétní postavy jménem Hawke, jenž prchá s rodinou z válkou zasaženého Fereldenu. Zde je odkaz na první díl. A právě z Fereldenu se uchyluje do otrokářského temnějšího města Kirkwallu, kde se schází uprchlíci z celého okolí. Styl vyprávění je celkem zajímavě pojatý. Vše se odvíjí z pohledu a vzpomínek jednoho trpaslíka Varrica, který byl Hawkův společník po dlouhou dobu. Varric je celou hru vyslýchán kněžkou Cassandrou pátrající po šampiónu Kirkwallu. Ano, to jste vy. Z prostého uprchlíka se totiž v průběhu deseti let probojujete až na post šampióna celého města a tak váženou osobu. Začátky nejsou jednoduché a vy si budete místo na výsluní zasloužit. Pomůže vám k tomu kromě hlavních příběhových misí i tzv. vedlejší mise, za něž dostáváte zkušenosti a peníze. Hlavní zápletka děje se ovšem už pouze okrajově týká hrozivých darkspawnů a více se zaměřuje na společenské dění ve městě, roztržky mezi mágy a templáři a dokonce celým kmenem qunari, kteří, jak se zdá, okupují celou oblast. Nemáte zde přímo pocit, že vám na ramenou leží tíha světa, ale že si řešíte soukromé problémy a zbytek fantasy světa jako by ani neexistoval. Což o to, je fajn, že vztahy jsou řešeny komorně a týkají se lidí vám nejbližších. Nechci děj shazovat, ona ta politická zápletka je celkem zajímavá a určitě budete chtít vědět, jak to vše dopadne a co má kdo za lubem. Jen jsem čekal epičtější pojetí role šampióna. A to vám tak trochu nabídne závěr, který snad záměrně utíná příběh v tom nejlepším a patrně schovává materiál na třetí díl. Takže ač se hlavní zápletka vyřeší, tu třešinku na dortu v podobě širšího pohledu na věc prostě nedostanete.
Děj se navíc odehrává téměř v jedné lokaci, což vám za chvíli přijde monotónní a musím říct i klaustrofobické. Město Kirkwall je sice rozlehlé a je rozděleno na několik čtvrtí, které můžete navštěvovat jak ve dne, tak v noci, jež přidává na různorodosti. I když kromě přiřazení určitých úkolů pouze pro noc nebo den, je hlavním rozdílem, že v noci si v každé čtvrti zabojujete se zloději, kdežto ve dne panuje převážně klid a mír. Abych hře příliš nekřivdil, dostanete se i mimo hradby města, třeba do elfího kmene sídlícího v horách nebo do trpasličích „deep roads,“ to jsou vleklé katakomby a jeskyně s mnoha nástrahami. Bohužel těchto lokací je tu oproti prvnímu dílu velmi málo a na stísněném pocitu ze hry vám to příliš neubere. Nedostatek míst k navštívení ještě podtrhne kopírování podzemních prostor. Tvůrci zřejmě uvažovali, že jeskyně a podzemí nepotřebují být extra složitá a různorodá, a tak s pouhou modifikací několika východů a dveří narazíte opakovaně „na chlup“ stejné lokace. Co to vyvolá? Dojem odfláknuté práce a lenosti vývojářů.
Jak jsem psal dříve, máte na výběr pouze jednu postavu, jednu rasu, žádné odlišné příběhy jako v prvním dílu. Po volbě muž x žena se dostáváte k základním třem povoláním – válečník, zloděj, mág. Každé povolání je specifické a má odlišné schopnosti a dovednosti. Po určité úrovni se dostanete i k bližší specializaci, u níž se vám odkryjí další triky. Každé povolání je opravdu pozoruhodné, protože postava se dokonce i hýbe a útočí podle svých zvyklostí. Válečníci jsou agresivnější, těžkopádnější, ale jejich útoky ničí několik nepřátel najednou. Zloděj je mrštný a volně se pohybuje po bojišti zasazující smrtelné rány nic netušícím protivníkům. Trochu působí jako japonští ninjové, ukrytí ve stínech, navíc mají schopnost lukostřelby, což se hodí pro boje na dálku. Mágové jsou opravdu krásným úkazem, chrlí mocná kouzla jak na běžícím pásu a téměř zahanbí i Gandalfa. Je vážně radost pozorovat je v akci. Určitě se vyplatí vyzkoušet si všechna povolání, protože není jen jedno nejlepší, každé je jedinečné. To je jeden z důvodů, proč byste si mohli zkusit zahrát příběh vícekrát. Bitvy jsou skutečně dynamické a rychlejší než v jedničce, to asi nepotěší příznivce běžných RPG a hlavně PC hráče, kterým více vyhovoval taktický režim boje. Toho však můžete docílit zvýšením obtížnosti na maximum, což lze provést i během hraní, čili není vše ztraceno.
Dragon Age 2 zachovala spojenecký systém jedničky a časem tak objevíte nové charaktery, kteří vám budou stát věrně po boku v bitvách. Na základě vašich rozhodnutí a akcí se u každého z nich zvýrazňuje kolonka – přítel nebo rival. To je další změna tentokrát v chování postav. V Dragon Age: Origins pokud jste s nějakou postavou příliš dobře nevycházeli, mohla vás nadobro opustit a bylo hotovo. Tady i když vás nějaká postava v týmu bude mít za rivala, nikam neodejde, jen její reakce vůči vám nebudou extra milé. Ovšem mít v týmu rivala nebo přítele je výhodné, jelikož za tyto „hodnosti“ dostane daná postava jistý bonus k vlastnostem. Pokud má k vám neutrální vztah, tak nic, a tak je dobré si už od počátku u všech jednotlivců rozhodnout, jak se k nim budete chovat a pozor málokdy svým činem uspokojíte všechny členy naráz. Status přítele navíc může přerůst v romanci a intimní vztah a je většinou jedno, jestli se jedná o dvě ženy nebo dva muže. Až tak liberální hra je, ale zapomeňte na sourozenecké a rodinné pletky, to už by přeci jen bylo moc.
Důležitým prvkem RPG her je možnost úprav výstroje a zbraní postav. V prvním dílu bylo ideální a zde se to poněkud omezilo tím, že libovolně si lze upravovat svou postavu, ale u dalších členů party byla zakázána volba měnit brnění, boty, vlastně veškeré oblečení, vyjma prstenů, opasku a amuletů. Brnění u ostatních postav přesto jde vylepšovat, pouze prostřednictvím vyplňujících se bodů na přímce, ale to musíte onen „upgrade“ objevit u nějakého obchodníka. Vylepšování schopností je přehledné a vyobrazené do podoby větvených pavučin a s každou novou úrovní si můžete zakoupit další schopnost.
Další věcí, která byla v hratelnosti změněna je systém konverzací, který se přiblížil hře Mass Effect. To znamená, že už pod sebou nemáte několik vět s různým postojem, nyní vybíráte v kruhu výraz s tónem vašeho hlasu. Můžete tak znít rozhodně, agresivně, vtipně, svůdně, nápomocně, lhát, atd. Někdy to je docela fajn a zvyšuje se plynulost rozhovorů, jen se poněkud vytrácí napětí z reakce druhé postavy.
Ovládání je akčnější a vyžaduje od vás hbité reakce, přepínáte se mezi zkratkami schopností a celé to působí jako trochu jiný žánr než jste zvyklí, ale přesto se jedná o zvyk a vyšší obtížnost vám pomalejší způsob hraní zase vrátí, jestliže budete chtít. U konverzací s kruhovým rozložením odpovědí se mi občas stalo, že ukazatel omylem sjel o něco níže či výše, takže to nebylo vždy zcela vyhovující. Podobné věci se děly u menu s lektvary, tam navíc občas hra vůbec nereagovala na mé povely a konkrétní lektvar jsem musel „naklikat“ opakovaně, jenže se i stalo, že bylo pozdě a má postava už přešla na onen svět.
Graficky je hra o stupeň výše než její předchůdce, přestože Kirkwall není tak malebný a barevný jako Ferelden. Podzemí a kobky nejsou kdovíjak rozmanité, ale nejsou zbytečně temné a tmavé, takže se v nich dobře zorientujete. Postavy jsou pěkně vymodelované, elfové jsou štíhlejší a vyhublejší než obvykle, qunari působí drsně a hromotlucky a kouzla a všemožné efekty vypadají velmi pěkně. Všiml jsem si však trhání obrazu při renderovaných sekvencích, což místy působilo rušivě.
Hudba od Inon Zur, který vytvářel skladby i pro minulý díl je kvalitní a některé melodie jsou povedené, přesto jsem osobně čekal více epičtější soundtrack, který studio dlouho před vydáním slibovalo. Zvuky byly fajn, zde žádné výtky nemám. Velké plus však nacházím u dabingu postav, i zde je totiž na vysoké úrovni, ale s dodatkem , že nyní je dabována i hlavní postava, která v prvním Dragon Age byla bohužel „němá.“ Hlas vaší postavy dodává ději na přesvědčivosti a vy máte pocit, že se konečně účastníte rozhovorů, a tak vás to více spojí s aktuálním děním.
Druhý Dragon Age je jistě zábavný titul, který se dočkal několika změn, některé na přitažlivosti přidaly, jiné naopak. Největší slabinou je omezenost prostředí a jednotvárnost určitých lokací. Příběh je poutavý a přestože je kratší než „jednička,“ minimálně dvacet hodin na něm strávíte. Akčnější pojetí hratelnosti zvyšuje plynulost bitev, přesto příznivci taktiky si mohou zvýšením obtížnosti též užít svého. Systém konverzace je taktéž plynulý, ale už ne tolik napínavý a variabilní. Je tu možnost nahrát pozici z „Origins“ (velký bonus to bohužel, jak se ukáže není) a setkáte se i s několika známými postavami z předchozího dílu. Nahrávací časy jsou jen taktak unesitelné, ale při čekání je vynahrazují zajímavé animace. Hra je to jistě nadprůměrná, i když trochu působí jako datadisk nebo jako nedokončený a uspěchaný titul, k čemuž se vyjádřil i skladatel Inon Zur. Těm opatrnějším fanouškům bych ji doporučil po slevě nebo z bazaru, zbytku a nováčkům vyzkoušejte demo a pak uvidíte, zdali vám nový styl hraní bude vyhovovat.
Příběhově se tedy dostáváme trochu jinam než v Dragon Age: Origins. Sledujeme osudy jedné konkrétní postavy jménem Hawke, jenž prchá s rodinou z válkou zasaženého Fereldenu. Zde je odkaz na první díl. A právě z Fereldenu se uchyluje do otrokářského temnějšího města Kirkwallu, kde se schází uprchlíci z celého okolí. Styl vyprávění je celkem zajímavě pojatý. Vše se odvíjí z pohledu a vzpomínek jednoho trpaslíka Varrica, který byl Hawkův společník po dlouhou dobu. Varric je celou hru vyslýchán kněžkou Cassandrou pátrající po šampiónu Kirkwallu. Ano, to jste vy. Z prostého uprchlíka se totiž v průběhu deseti let probojujete až na post šampióna celého města a tak váženou osobu. Začátky nejsou jednoduché a vy si budete místo na výsluní zasloužit. Pomůže vám k tomu kromě hlavních příběhových misí i tzv. vedlejší mise, za něž dostáváte zkušenosti a peníze. Hlavní zápletka děje se ovšem už pouze okrajově týká hrozivých darkspawnů a více se zaměřuje na společenské dění ve městě, roztržky mezi mágy a templáři a dokonce celým kmenem qunari, kteří, jak se zdá, okupují celou oblast. Nemáte zde přímo pocit, že vám na ramenou leží tíha světa, ale že si řešíte soukromé problémy a zbytek fantasy světa jako by ani neexistoval. Což o to, je fajn, že vztahy jsou řešeny komorně a týkají se lidí vám nejbližších. Nechci děj shazovat, ona ta politická zápletka je celkem zajímavá a určitě budete chtít vědět, jak to vše dopadne a co má kdo za lubem. Jen jsem čekal epičtější pojetí role šampióna. A to vám tak trochu nabídne závěr, který snad záměrně utíná příběh v tom nejlepším a patrně schovává materiál na třetí díl. Takže ač se hlavní zápletka vyřeší, tu třešinku na dortu v podobě širšího pohledu na věc prostě nedostanete.
Děj se navíc odehrává téměř v jedné lokaci, což vám za chvíli přijde monotónní a musím říct i klaustrofobické. Město Kirkwall je sice rozlehlé a je rozděleno na několik čtvrtí, které můžete navštěvovat jak ve dne, tak v noci, jež přidává na různorodosti. I když kromě přiřazení určitých úkolů pouze pro noc nebo den, je hlavním rozdílem, že v noci si v každé čtvrti zabojujete se zloději, kdežto ve dne panuje převážně klid a mír. Abych hře příliš nekřivdil, dostanete se i mimo hradby města, třeba do elfího kmene sídlícího v horách nebo do trpasličích „deep roads,“ to jsou vleklé katakomby a jeskyně s mnoha nástrahami. Bohužel těchto lokací je tu oproti prvnímu dílu velmi málo a na stísněném pocitu ze hry vám to příliš neubere. Nedostatek míst k navštívení ještě podtrhne kopírování podzemních prostor. Tvůrci zřejmě uvažovali, že jeskyně a podzemí nepotřebují být extra složitá a různorodá, a tak s pouhou modifikací několika východů a dveří narazíte opakovaně „na chlup“ stejné lokace. Co to vyvolá? Dojem odfláknuté práce a lenosti vývojářů.
Jak jsem psal dříve, máte na výběr pouze jednu postavu, jednu rasu, žádné odlišné příběhy jako v prvním dílu. Po volbě muž x žena se dostáváte k základním třem povoláním – válečník, zloděj, mág. Každé povolání je specifické a má odlišné schopnosti a dovednosti. Po určité úrovni se dostanete i k bližší specializaci, u níž se vám odkryjí další triky. Každé povolání je opravdu pozoruhodné, protože postava se dokonce i hýbe a útočí podle svých zvyklostí. Válečníci jsou agresivnější, těžkopádnější, ale jejich útoky ničí několik nepřátel najednou. Zloděj je mrštný a volně se pohybuje po bojišti zasazující smrtelné rány nic netušícím protivníkům. Trochu působí jako japonští ninjové, ukrytí ve stínech, navíc mají schopnost lukostřelby, což se hodí pro boje na dálku. Mágové jsou opravdu krásným úkazem, chrlí mocná kouzla jak na běžícím pásu a téměř zahanbí i Gandalfa. Je vážně radost pozorovat je v akci. Určitě se vyplatí vyzkoušet si všechna povolání, protože není jen jedno nejlepší, každé je jedinečné. To je jeden z důvodů, proč byste si mohli zkusit zahrát příběh vícekrát. Bitvy jsou skutečně dynamické a rychlejší než v jedničce, to asi nepotěší příznivce běžných RPG a hlavně PC hráče, kterým více vyhovoval taktický režim boje. Toho však můžete docílit zvýšením obtížnosti na maximum, což lze provést i během hraní, čili není vše ztraceno.
Dragon Age 2 zachovala spojenecký systém jedničky a časem tak objevíte nové charaktery, kteří vám budou stát věrně po boku v bitvách. Na základě vašich rozhodnutí a akcí se u každého z nich zvýrazňuje kolonka – přítel nebo rival. To je další změna tentokrát v chování postav. V Dragon Age: Origins pokud jste s nějakou postavou příliš dobře nevycházeli, mohla vás nadobro opustit a bylo hotovo. Tady i když vás nějaká postava v týmu bude mít za rivala, nikam neodejde, jen její reakce vůči vám nebudou extra milé. Ovšem mít v týmu rivala nebo přítele je výhodné, jelikož za tyto „hodnosti“ dostane daná postava jistý bonus k vlastnostem. Pokud má k vám neutrální vztah, tak nic, a tak je dobré si už od počátku u všech jednotlivců rozhodnout, jak se k nim budete chovat a pozor málokdy svým činem uspokojíte všechny členy naráz. Status přítele navíc může přerůst v romanci a intimní vztah a je většinou jedno, jestli se jedná o dvě ženy nebo dva muže. Až tak liberální hra je, ale zapomeňte na sourozenecké a rodinné pletky, to už by přeci jen bylo moc.
Důležitým prvkem RPG her je možnost úprav výstroje a zbraní postav. V prvním dílu bylo ideální a zde se to poněkud omezilo tím, že libovolně si lze upravovat svou postavu, ale u dalších členů party byla zakázána volba měnit brnění, boty, vlastně veškeré oblečení, vyjma prstenů, opasku a amuletů. Brnění u ostatních postav přesto jde vylepšovat, pouze prostřednictvím vyplňujících se bodů na přímce, ale to musíte onen „upgrade“ objevit u nějakého obchodníka. Vylepšování schopností je přehledné a vyobrazené do podoby větvených pavučin a s každou novou úrovní si můžete zakoupit další schopnost.
Další věcí, která byla v hratelnosti změněna je systém konverzací, který se přiblížil hře Mass Effect. To znamená, že už pod sebou nemáte několik vět s různým postojem, nyní vybíráte v kruhu výraz s tónem vašeho hlasu. Můžete tak znít rozhodně, agresivně, vtipně, svůdně, nápomocně, lhát, atd. Někdy to je docela fajn a zvyšuje se plynulost rozhovorů, jen se poněkud vytrácí napětí z reakce druhé postavy.
Ovládání je akčnější a vyžaduje od vás hbité reakce, přepínáte se mezi zkratkami schopností a celé to působí jako trochu jiný žánr než jste zvyklí, ale přesto se jedná o zvyk a vyšší obtížnost vám pomalejší způsob hraní zase vrátí, jestliže budete chtít. U konverzací s kruhovým rozložením odpovědí se mi občas stalo, že ukazatel omylem sjel o něco níže či výše, takže to nebylo vždy zcela vyhovující. Podobné věci se děly u menu s lektvary, tam navíc občas hra vůbec nereagovala na mé povely a konkrétní lektvar jsem musel „naklikat“ opakovaně, jenže se i stalo, že bylo pozdě a má postava už přešla na onen svět.
Graficky je hra o stupeň výše než její předchůdce, přestože Kirkwall není tak malebný a barevný jako Ferelden. Podzemí a kobky nejsou kdovíjak rozmanité, ale nejsou zbytečně temné a tmavé, takže se v nich dobře zorientujete. Postavy jsou pěkně vymodelované, elfové jsou štíhlejší a vyhublejší než obvykle, qunari působí drsně a hromotlucky a kouzla a všemožné efekty vypadají velmi pěkně. Všiml jsem si však trhání obrazu při renderovaných sekvencích, což místy působilo rušivě.
Hudba od Inon Zur, který vytvářel skladby i pro minulý díl je kvalitní a některé melodie jsou povedené, přesto jsem osobně čekal více epičtější soundtrack, který studio dlouho před vydáním slibovalo. Zvuky byly fajn, zde žádné výtky nemám. Velké plus však nacházím u dabingu postav, i zde je totiž na vysoké úrovni, ale s dodatkem , že nyní je dabována i hlavní postava, která v prvním Dragon Age byla bohužel „němá.“ Hlas vaší postavy dodává ději na přesvědčivosti a vy máte pocit, že se konečně účastníte rozhovorů, a tak vás to více spojí s aktuálním děním.
Druhý Dragon Age je jistě zábavný titul, který se dočkal několika změn, některé na přitažlivosti přidaly, jiné naopak. Největší slabinou je omezenost prostředí a jednotvárnost určitých lokací. Příběh je poutavý a přestože je kratší než „jednička,“ minimálně dvacet hodin na něm strávíte. Akčnější pojetí hratelnosti zvyšuje plynulost bitev, přesto příznivci taktiky si mohou zvýšením obtížnosti též užít svého. Systém konverzace je taktéž plynulý, ale už ne tolik napínavý a variabilní. Je tu možnost nahrát pozici z „Origins“ (velký bonus to bohužel, jak se ukáže není) a setkáte se i s několika známými postavami z předchozího dílu. Nahrávací časy jsou jen taktak unesitelné, ale při čekání je vynahrazují zajímavé animace. Hra je to jistě nadprůměrná, i když trochu působí jako datadisk nebo jako nedokončený a uspěchaný titul, k čemuž se vyjádřil i skladatel Inon Zur. Těm opatrnějším fanouškům bych ji doporučil po slevě nebo z bazaru, zbytku a nováčkům vyzkoušejte demo a pak uvidíte, zdali vám nový styl hraní bude vyhovovat.
Detaily
Platforma: PS3
Doporučená konfigurace: PS3, PC, Xbox360
Mohlo by vás zajímat - podobné hry a recenze
Ghostbusters: Sanctum of Slime »DC Universe Online »
NFS Shift 2 : Unleashed »
Killzone 3 »
Killzone 3 launch party »
Back to the Future: The Game »
Plants vs. Zombies »
Yoostar 2 »
Chcete vidět další Recenze platformy PS3? Přejděte na stránku PS3 Recenze.