Company of Heroes: Tales of Valor - recenze

Kdo by neznal jednu z nejslavnějších a podle některých hráčů i nejlepší válečnou strategii Company of Heroes od Relic Entertainment? Tato zhruba tři roky stará hra si získala srdce mnoha fanoušků, kteří ji do dnes milují. Ovšem tématika Druhé světové války je poněkud omezená, protože válka jaksi netrvala věčně. Tím pádem se nové hry asi jen tak nedočkáme a musíme si vystačit s datadisky, jako je Tales of Valor.

Tales of Valor vypadal velice slibně a obsáhle. Přináší tři nové kampaně, jednotky, několik multiplayereových módů a možnost řízené střelby, která vám umožňuje ujmout ovládání palby a tím v realtimu řídit, kam bude vaše jednotka střílet. Ale často se stává, že skutečnost není zdaleka tak krásná, jako první dojem. Tak je tomu i u Tales of Valor.

Začněme u kampaní. V první z nich si zahrajete za členy 82. roty amerických paragánů. Vaším úkolem je seskočit v Normandii a obsadit most na silnici La Fiere, díky kterému se pak americké jednotky dostanou do Normandie v den D. Užijete si válečné atmosféry ažaž. Vypadá to, že Relic Entertainment ví, jak hráče správně navnadit. Ve druhé, o nic méně atmosférou nabité mini kampani, si zahrajete za německé elitní tankisty, kteří se snaží dokázat, že jejich Tiger ještě nepatří do starého železa. Tady se hra víceméně připomíná kampaň za Yuriko z RA3: Uprising. Místo Yuriko máte tank, který získává zkušenosti za zabití nepřátel. Tím dostáváte body, které můžete proměnit za schopnosti v některém ze tří dostupných stromů. Například rychlejší nabíjení, nebo trhavé střely. Později je váš tank ale zničen a vy se musíte se svojí posádkou dostat z obklíčení jen s velmi omezeným vybavením. A v poslední řadě vás očekává kampaň za německý Wehrmacht. Sto tisíc vašich vojáků bylo obklíčeno spojeneckými vojsky ve Falaiské kapse a vaše jediná šance na únik je průsmyk mezi Trun a Chambois. Musíte ubránit Trun a zachránit tím vaše spolubojovníky. Všechny tři kapitoly jsou velmi nápadité, zábavné a vtáhly by vás do děje, ale tak se nestane, protože jsou neskutečně krátké. Sotva se do hry trochu ponoříte, zjistíte, že je konec.

Z tohoto nedostatku vyplývá i to, že si téměř vůbec neužijete nové jednotky. Takže jediná cesta, jak si pořádně zjistit, co která dokáže, je cesta více hráčů. Bohužel, tyto nové jednotky s sebou přináší další nevýhodu – nejsou navíc, ale každá z nich nahrazuje nějakou z původní hry. Abych také nějaké vyjmenoval, tak se můžete například těšit na tank M18 Hellcat, transportér Kangaroo, Schwimmwagen 166 a několik dalších podobného typu. Celkem jich je osm.

Režim více hráčů se dočkal tří nových módů – Operace Panzerkrieg, Operace Stonewall a Operace Assault. V Panzerkriegu se stanete veliteli tankové osádky a povedet svoje železné monstrum do boje proti ostatním tankům. Ve Stonewall se budete se svým spoluhráčem bránit v městských uličkách obrovské invazi s pouze malým množstvím jednotek. Před hraním Assaultu si vybere jednoho z hrdinů s unikátními schopnostmi a pomocí něj budete odstraňovat jednu nepřátelskou linii zákopů a bunkrů za druhou a tím otevírat cestu pro vaší armádu.

Nově nabízený režim řízené střelby je zajímavý, a například pro Panzerkrieg i nezbytný. Nicméně v ostatních misích si ho příliš neužijete, protože budete zaneprázdněni ovládáním jednotek a nebudete mít čas ještě k tomu střílet. Ve většině případů je tedy výhodnější starý dobrý způsob, kdy jednotka střílí automaticky hned, jak je to možné.

Grafika hry je velice pěkná na tři roky starý engine a rozhodně je na co se dívat, ale na druhou stranu je hra až neskutečně hardwarově náročná. Vůbec je náročnost této strategie velmi zvláštní. Před instalací program zhodnotí váš systém a porovná ho s požadavky a přes to, že mi všechy parametry vyšly jako „skvělé“, hra se mi sekala i na nejnižší detaily. Což je poněkud zvláštní, porovnáme-li to například s úplně novým Battleforgem, který mí běhá bez nejmenších problémů.

Zvuková stránka je velmi povedená, dabing kvalitní a rozhodně vám pomáhá vžít se do děje, je zkrátka vidět, že atmosféra je silná stránka hry i Relic Entertainmentu. Animace jsou také hezké a zábavné.



Tales of Valor je zábavný datadisk, přesto nevím, jestli bych doporučil jeho koupi. Je krátký a myslím si, že ani nové módy pro hru více hráčů si nezískají kdo ví jak velké úskalí příznivců. Drtivá většina podle mě zůstane u klasické hry, kterou znají a milují. Co se Tales of Valor týče, koupil bych si ho jen v případě, že bych patřil mezi nejvěrnější příznivce Company of Heroes, jinak bych asi tolik peněz do tak krátké hry neinvestoval.

Chcete vidět další Recenze platformy PC? Přejděte na stránku PC Recenze.