Wing Commander: Prophecy - ostatní

Pentium 166 Mhz 32 MB RAM 200 MB místa na disku DirectX 5.0 "Výzkumná loď Deveraux, jsme na zadaných souřadnicích. Systém Kilrah. Všechno v pořádku." Loď tiše visí v tmavém prostoru nekonečného vesmíru a paprsek laseru se zařezává do asteroidu. Systém Kilrah je stále zdrojem mnoha surovin, k nimž Konfederace až do skončení války prakticky neměla přístup. Teď mají vědci prostor a těžební společnosti spoustu zakázek. Ach, sladký mír! Mír ozdobený příslibem obrovských zisků, které není třeba zajišťovat silou. Ani jedna válečná loď Konfederace tu nemusí být a strážit Deveraux. Něco teď ale ruší senzory. Těžko říct, co to je. Velitel v modulu opouští loď a míří za již pilně zaměstnanými kolegy, což někteří nenechají bez uštěpačné poznámky. Ale něco není v pořádku. Celý vesmír jako by se najednou otřásl. A pak... ... ba ne. Ochudil bych vás o skvělou podívanou, kdybych vám převyprávěl celý prolog hry. Wing Commander: Prophecy navazuje na úspěšnou sérii vesmírných sci-fi simulátorů, jejíž první díl spatřil světlo světa už v roce 1990 a v době svého vzniku byl pařanskou bombou. Ti, kteří některého Wing Commandera hráli, budou vědět, že ústředním motivem předchozích dílů byla vleklá válka mezi Terranskou Konfederací, zastupovanou lidmi, a rasou Kilrah, jejímž příslušníkům se ne náhodou přezdívá "kočky". Tentokrát však změna: "kočičí národ" přes svou válečnickou houževnatost podlehl. Lidská rasa slavila největší vítězství ve své historii a mladý pilot Christopher Blair, který se o to nejvíc přičinil, se stal galaktickým hrdinou. Od té doby uběhlo několik let či spíše desetiletí a náhle se objevuje nová hrozba. Do galaxie vstoupili cizí tvorové a jejich cílem je absolutní vyhlazení všeho živého. Ve stejné chvíli, kdy Deveraux plní své poslání v systému Kilrah, na palubě letadlové lodi Midway přistávají dva nováčci. Jedním z nich jste pochoitelně vy. Jmenujete se Lance Casey a jste synem legendárního "Leďáka" Caseyho (který patřil k pilotní extratřídě už v prvním Wing Commanderovi). A je jasné, že jestli někdo může zastavit zkázu, jste to jedině vy. Vaše výchozí postavení je v lodním baru, což (uznejte) není zase tak špatná pozice. Zde máte k dispozici tréninkový simulátor pro vylepšení vašich schopností, na panelu vedle okna si můžete prohlédnout údaje o konfederčních lodích a pochopitelně lze nahlédnout i do tabulky úspěšných zásahů, tzv. killboardu. Do baru chodí všichni piloti a nezřídka kdy se tam s potkáte s některým známým, s nímž si můžete popovídat, najedete-li na něj šipkou. Doporučuje se využívat všech příležitostí k rozhovoru a žádnou nevynechat. Ochudili byste se nejen o část příběhu, ale také o velmi pěkné filmové scény. Základní herní schéma se od počátků série Wing Commander nemění: v zasedačce dostanete úkol, který se pak snažíte přes odpor nepřátel splnit - na tom se ostatně dá těžko něco převratného měnit. Čekají vás tedy "poklidné" hlídkové lety (jejichž klid ovšem bere za své, když se na vás s desetinásobnou přesilou vrhnou nepřátelé), doprovod neozbrojeným lodím, obrana mateřské lodi Midway i smrtící útočné akce proti silám nepřítele. Jádrem hry je simulátor některého vesmírného stíhacího letounu nebo bombardéru (záleží na druhu úkolu a letky, v níž jste zařazeni). Standardní je pohled z kokpitu stroje, tj. "first person" pohled. Máte sice možnost přepínat mezi několika kamerami, ovšem v souboji s nepřátelskými stíhačkami je klasický pohled s radarem a kontrolkami v kokpitu prakticky nepostradatelný. Inteligence protivníků i spolubojovníků a především účinnost vašich palubních zbraní závisí na zvolené obtížnosti. Na nejlehčí (easy) stačí pár přesných zásahů a zrůda z cizí galaxie s kletbou na mluvidlech vybouchne, aniž by kladla velký odpor. Na druhou stranu vám vaši wingmani v boji mnoho nepomohou, takže všechnu práci musíte oddřít sami. Nejvyšší obtížnost nightmare naproti tomu přináší opravdu horké chvilky, v nichž boj může být skutečně noční můrou, přičemž splnit misi a ještě přežít je někdy skutečně umění; a přistát v doku bez poškozeného letounu - to už je skoro na metál (také vám za to podle stavu letounu po přistání buďto vynadají, nebo vás pochválí). Vaši spolubojovníci si sice vedou celkem zdatně, ovšem neméně dobří jsou i nepřátelé. Navíc se všichni soustředí takřka výhradně na vás, což není právě důvod k radosti - mít za zadkem šest řízených raket najednou je situace, v níž se budete shánět po papíru v úmyslu sepsat poslední vůli. Ovšem jakožto nejlepší pilot ve vesmíru se musíte smířit se zvýšeným zájmem protivníků a umět se dostat z jakékoli šlamastyky. Ovládání nepřestavuje žádný problém. Ideální je kombinace joysticku a klávesnice. Základních tlačítek potřebných v boji není mnoho a rychle se je naučíte správně používat. Znalci v oboru letectví a astronautiky si však také přijdou na své díky dalšímu ovládání, včetně komunikace, nastavování štítů nebo převádění energie mezi palubními systémy. Jednotlivých misí je poměrně slušný počet, který vám dá i mnoho dní vesmírné pařby. Jejich počet je však nutně omezen příběhovým schématem, stejně tak jako omezené možnosti vašeho kariérního postupu. Je to nutné zlo, avšak přesto nemohu než si nostalgicky vzpomenout na prvního Wing Commandera, ve kterém se mladý pilot mohl vypracovat z podporučíka až na majora a získat hned několik druhů vyznamenání. Mimoto variabilitu misí u Wing Commandera: Prophecy ničí jeden nepěkný bug: nesmíte si dovolit jediný nesplněný úkol. Neúspěch v misi sice lze částečně odčinit úspěchem v následných "opravných" úkolech, ale hru nedohrajete. V jedné z posledních misí jako vždy zasednete k řídící páce a necháte jeřáb, aby váš letoun efektně dopravil do startovací komory. Pak vás ovšem počítač zlomyslně informuje, že nepřátelé zničili mateřskou loď dřív, než jste stihli odstartovat a cokoliv s tím provést. Jinak řečeno, chcete-li hru dohrát, máte před sebou konečný počet misí, které všechny musíte bezpodmínečně splnit. Díky tomu všechny mise začnou být časem poněkud fádní. Nyní se však dostávám k tomu, co z obyčejné vesmírné střílečky dělá hru par excellance. Je to příběh, který vás provází celou od začátku do konce. Zde nutno podotknout, že Wing Commander: Prophecy není jen počítačová hra, nýbrž hra a film zároveň. Všechny dějové scény jsou totiž snímány klasickou filmovou kamerou a za účasti živých herců, z nichž mnozí jsou známi i v našich krajích: role pilotů si zahráli mimo jiné Miguel Ferrer, Chris Mulkey, Steven Petrarca, Tom Wilson. Vděčnou a velmi důležitou roli komodora Christophera Blaira si s chutí zahrál Mark Hamill, kterého si pamatujeme jako mladého Luka Skywalkera ze starých dobrých Hvězdných válek. Scénář k filmovým sekvencím je velmi dobrý, byť nepostrádá místy určitou patetičnost a přemoudřelost. Všechny postavy mají své jasné charaktery, ale v průběhu děje se vyvíjí, stejně jako vztahy mezi nimi a mladým pilotem Caseym. Vřele doporučuju všem, aby tyto scény nepřeskakovali. To ony nesou vlastní příběh hry. Příběh o přátelství, hrdinství a smrti, který začíná jedním prastarým proroctvím, graduje v několika dějových zvratech a nakonec vyústí v dramatické rozuzlení, za které si tvůrci rozhodně zaslouží uznalý potlesk. Kdyby kvůli ničemu jinému, tak pro tohle stojí za to prokousat se všemi misemi až k záverečné rozhodné bitvě a bez dechu sledovat velkolepé finále. Grafická kvalita závisí do značné míry na příslušném vybavení vašeho počítače. V ideálním případě si užijete krásně texturovaný vesmír včetně mlhovin; v případě neideálním se musíte spokojit s klasickým černým vesmírem. Vesmírné lodě a stíhací letouny Konfederace vypadají velmi přesvědčivě, vykresleny jsou do velkých podrobností. Při vymýšlení lodí vašich nepřátel autoři evidentně listovali v obrázkovém atlasu oceánských živočichů a popouštěli notně uzdu své fantazii, takže nejedna cizí stíhačka vám bude připomínat nějakou mořskou potvoru. Ozvučení nemá žádné zásadní nedostatky, autoři se nezprotivili ani žánru sci-fi, ani vašim uším. Hudba v části filmové se nijak nevnucuje, registrujete ji spíše mimoděk na pozadí, pročež si ani nevšimnete její jednotvárnosti, něco podobného by se dalo říct i o hudbě doprovázející vaše mise. V simulátoru uslyšíte mnohem svižnější kousky, ale znovu platí to, že nijak nepřebíjí děj na obrazovce. Zbývá upozornit ještě na jednu podstatnou skutečnost: Filmové scény se zrovna dvakrát nemilují s hardwarovou akcelerací zvuku, takže před začátkem hraní vřele doporučuju ji přes DirectX vypnout.