Chtěli jste si někdy zahrát deskovou hru na Wii? Teď máte možnost. Ale stojí to opravdu za to?
Pod rouškou herních firem se objevilo již lecos. Měli jsme tu akce, sporty, strategie, RPG… Nejedna hlava pomazaná si ale stále láme hlavu s tím, co ještě by se tak na tu obrazovku dalo vlastně hodit nového. Jo, není to snadný špás a prakticky každá firma se snaží přijít s novými nápady, které by trochu rozhýbaly stojaté vody herního průmyslu. Ostatně zeptejte se sami sebe, která hra přišla s tolika novými prvky, že jste se nad ní pozastavili a uznale pokývali hlavou. No moc jich rozhodně nebylo a za posledních pár let mi teď na mysl přišla vlastně jediná – podle mě fantastická adventura Fahrenheit.
Vzhledem k tomu, že vody herního průmyslu není třeba jen rozhýbat, ale též pořádně vysát a to pokud možno až do dna, přišli herní producenti s nápadem na obrazovky přinést také deskové hry. Podle mnohých skvělý nápad, podle mě naprostá šílenost a degradace tak skvělé zábavy, jakou deskové hry jednoznačně jsou. Ostatně kdo z vás nenažil nějakou probdělou noc nebo alespoň pár hodin při senzačním dýchánku s přáteli ve znamení deskových her. Já je zažil a určitě bych neměnil za noc proseděnou u konzole. Takový argument ale herním producentům nevysvětlíte, hlavně když to hodí nějaký ten dolar do kasy herního vývojáře a vydavatele. Ostatně proč také dnes většina her vůbec vychází, že.
Je to již vskutku mnoho let, kdy se první desková hra přetvořila do kódu a obšťastnila nás svou přítomností na herním světě. Nelze zde tak nevzpomenout první pokusy jako byl převod Magic: The Gathering a mnohé další. Poslední dobou se ale takových her objevuje čím dál tím více. Velkou oblibu si takové hry vypěstovaly jako nezávislé hříčky, které je možné stáhnout prostřednictvím internetu do své konzole. Takto poměrně úspěšně bodovaly mnohé na konzolích Xbox 360 a PS3. Konkurenční boj je ale tvrdý, a tak ani Nintendo Wii nechce zůstat pozadu. I když v tomto případě nejde o nějaký veliký trumf vzhledem k tomu, že Monopoly se objevují prakticky napříč všemi platformami.
Jak jsem se již zmínil v úvodu převod deskových her do herní podoby je dle mého názoru degradace této zábavy. Ještě bych mohl pochopit nezávislé projekty, které se přes internet prodávají za mizivou cenu. Co ovšem dle mého názoru postrádá jakýkoli smysl, je vydávat takové hry – jako Monopoly
– za plnohodnotné tituly, navíc za plnou cenu.
Než se vrhnu na samotnou hru a její obsah (to se nám to ten úvod pěkně natáhl) si dovolím trochu připomenout, o co nám v této hře vlastně jde. Vím, je to trochu házení hrachu na stěnu, ale co kdyby se mezi čtenáři objevil nějaký neznaboh (omluvte ten výraz, ale je to tak), který by se v životě s tímto fenoménem nesetkal. Pro ty co se ještě stále nechytli připomínám, že systém je ve své podstatě naprosto stejný jako v případě české mutace této hry – Dostihy a sázky. Princip hry je poměrně jednoduchý. Hru hrají 2 – 4 hráči, kteří se pohybují dokola po hracím poli. Na každém poli je znázorněna nějaká stavba, kterou si hráč může za příslušný obnos nakoupit. Ostatní hráči pokud vstoupí na takové zakoupené pole platí určitou daň, která tvoří výnos majitele dané stavby na daném poli. Mimoto se na hracím plánu objevují speciální místa a stavby, které mají specifické vlastnosti. To bychom tu ale mohli být hodiny a hodiny než bychom si celý princip hry vysvětlili. Důležité je si uvědomit, že cílem hry je připravit své oponenty o všechny peníze a sám mít pěkný balík ve své moci.
Přiznávám se bez mučení k hraní Monopolů jsem již přistupoval s mírným despektem. Bohužel nebo bohudík (jak vlastně chcete) se mé očekávání naplnilo. Wii verze totiž nepřináší vůbec nic nového. Na výběr máte ze tří typů her. První je volná hra, kde budete hrát přesně jak jste zvyklý, když sedíte s kamarády kolem stolu. Druhá, snad o něco zajímavější, Vám na začátku hodí nějaká omezení, se kterými se musíte poprat. V zásadě se ale nemění vůbec nic. Třetí, a asi nejzábavnější forma, přináší soubor miniher, které musíte plnit. Miniher je něco málo přes deset a je pravda, že ty vás při té neskonalé nudě dokáží trochu přivést k životu. Počítejte ale s tím, že výsledek zas tak ovlivnit nemůžete a bude v mnohém záležet na náhodě.
Pokud bych měl popsat náplň hry, tak opravdu nepřináší vůbec nic nového. Jediná možnost, která možná někoho potěší, je variabilita prostředí. To si totiž s postupující hrou můžete měnit, ale to je opravdu snad jediná změna oproti originálu. Co mě rovněž velmi zklamalo byla umělá inteligence soupeřů. Počítačem ovládaní soupeři totiž mají nastaveny jednoduché povely a podle nich se řídí bez jediného zaváhání. Není tak výjimkou, když vám nějaký obchod nabízejí klidně desetkrát za sebou každé kolo nebo někdy naprosto nesmyslně a netakticky nakupují. Co by někoho možná dokázalo postavit na nohy je hra více hráčů. Tato možnost tu vskutku je, ale přiznám se, že nevím proč by to někdo dělal. Není nad to se totiž sejít okolo jednoho stolu a pěkně si takovou klasiku zahrát pěkně v reálu. Jediné, co v obsahu hry může zaujmout je házení kostkou. Pravda, taková možnost se u Wii přímo nabízela, ale i tak potěší, když si můžete hodit kostkou takříkajíc vlastní rukou. Víc invence ale od pohybového ovládání nečekejte. Vše ostatní se pohybuje v intencích klasického ovládání myší na PC.
Jako trochu nezralé můžeme ohodnotit i technické zpracování. Ostatně, co bychom také od podobné hry mohli čekat. Moc toho v případě grafiky ani neuvidíte. Vlastně jen hrací pole a přilehlé okolí, nějaké ty figurky a pár doprovodných animací. Víc vskutku ne. Upřímně bych čekal, že alespoň na to málo se autoři trochu zaměří a nabídnou nám nějakou přidanou hodnotu. Co třeba nějaké tematické animace, více herních polí, detailnější zobrazení figurek spolu s jejich rozpohybováním…
Ne opravdu jsem názor nezměnil (a asi jen tak nezměním). Deskové hry podle mě prostě na monitory nepatří. Nejen proto, že to není taková zábava, ale hlavně z toho důvodu, že skoro nikdy nemohou přinést nic nového. Pravidla takových her jsou daná a nelze s nimi nic dělat. Když se nad tím tak zamyslím, tak já vlastně autory podobných her mohu jen politovat. Nemůže být totiž více nevděčná role než převod podobné hry do herní podoby. Problémů je víc než dost a úspěch se skoro pravidelně nekoná. No jo ale co naděláte, když to nějaký ten dolar vždycky hodí a EA se poté bude moci chvástat nad svou neotřesitelností. Za mě ale říkám jednoznačné ne podobným pokusům. Už jen z toho důvodu, že hrát takovouto hru sám před monitorem jde přesně proti původnímu záměru takových her. Takže radím všem věkovým generacím. Nenechte se nalákat lacinou reklamou a jděte si takové hry zahrát raději na vlastní kůži okolo opravdového stolu a ne toho virtuálního.
Hru poslytla firma EA Czech.
