Midnight Club 3: DUB Edition - recenze

Autor: Michael Davidík | 18.07.2005
Žánr:  PS2  | Recenze  | Závodní
Multiplayer: NE
Jak se s tématem undegroundových závodů poprali tvůrci z Rockstar San Diego?
Tuning, moding a bůhvíco ještě. Hlavně když se se to týká automobilů a závodění, nejlépe ilegálního. To je nezpochybnitelný trend videoherního průmyslu v poslední době. Na této módní vlně se již svezla řada titulů, přičemž zatímco některé z nich se v ní utopily, jiné zvládnou při své jízdě i frajeřinky. Ať už ale máte za sebou zkušenosti s nepovedeným Street Racing Syndicate, průměrným Juiced, vyhypovaným Need for Speed Underground nebo s předchozími díly série Midnight Club, neměli byste příchod Midnight Club 3 ignorovat. Ačkoliv Burnout 3 z trůnu závodních arkád rozhodně nesesadí, rozhodně má šanci získat alespoň místo u dvora a na poddané typu NFSU2 se dívat pěkně svrchu. Mohl by dělat třeba královského kuchaře. Na následujících řádcích se tedy podíváme, co vám na večeři přichystal dobrého. Ačkoliv se jedná o delikatesu, na některé ingredience se zapomnělo. Kde jsou knedlíčky? Světaznalí čtenáři jistě vědí, že za sérií Midnight Club stojí vývojáři z Rockstar, respektive jejich divize umístěné v San Diegu. To je samo o sobě zárukou alespoň nadprůměrné kvality výsledného produktu, ale v tomto případě se jim dílo povedlo nevídaně, ačkoliv nějaké ty chyby se najdou. Ale ruku na srdce, ve které hře ne? Jak už jsem zmínil, Midnight Club 3: DUB Edition je další přírůstek do široké rodiny ilegálních závodů. Tvůrci si uvědomili, že bez tuningu a modingu má dnes závodní hra velké mínus, a tak navázali spolupráci s americkým časopisem DUB, specializovaným právě na všelijaké úpravy vozidel. Nechybí ani spousta licencí, ať už předních světových automobilek nebo výrobců náhradních dílů. Projedete se tak například v dopravních prostředcích značky Mitsubishi, Hummer, Nissan, a dokonce takových perel jako Lamborghini nebo McLaren. Auta jsou rozdělena do tříd Tuners, Luxury, SUVs a Classic a váš výběr ovlivní i závody, kterých se můžete zúčastnit. O tom ale až později. Nezapomnělo se naštěstí ani na motorky, které hře dodávají úplně nový rozměr. Na arkádu poněkud překvapivý je fakt, že při jízdě na těchto strojích musíte dávat pozor i na náklon jezdce, obzvlášť při vybírání prudkých zatáček. Co se týče ovládání automobilů, nečekejte žádné Gran Turismo - zdejší jízdní model je hodně nerealistický, navzdory faktu, že můžete nastavit několik drobností, které ovlivní kupříkladu přetáčení vozidla. Co se týče možností jak se ve hře vyřádit, mnoho jich není, ačkoliv možná některé potěší možnost tvořit vlastní tratě. Ta je však omezena jen na vytyčení trasy v již existujících městech, takže o nic světoborného se nejedná. Jinak se nabídka omezuje na klasické jednotlivé závody, a nosným prvkem se tak stává kariéra. Ta vás staví do role začínajícího undergroundového jezdce, který si právě pořídil svůj první vůz a je celý žhavý odzkoušet ho v akci. Po vzoru TOCA Race Driver je příběh vyprávěn v cut scénách v pohledu z vlastních očích, ačkoliv oproti vynikajícímu dílku od Codemastars je těchto příběhových sekvencí jen minimum a omezují se na krátké rozhovory s mechaniky, kteří vás informují o nových možnostech v závodění. Kromě nich vám v naučení všelijakých fint pomohou také výukové filmečky, inteligentně vkládány mezi závody. Před vámi leží tři rozlehlá města - San Diego, Atlanta a Detroit. Nakolik jsou zpracovány reálně, to neumím posoudit - jako chudý recenzent si nemůžu dovolit létat na víkend do USA. Bohužel jsou všechny lokace zpracovány dost podobně, a ačkoliv každé město má několik charakteristických prvků, oproti takovému GTA: San Andreas si jsou podobná jako vejce pingpongovému míčku. To asi nebylo moc trefné přirovnání - prostě hodně podobná. Závodí se samozřejmě za plného provozu a pouze v noci, mnohdy za asistence místní policie, která je více než ochotná vám vaši jízdu kazit. Jejich rychlost je sice někdy trochu podezřelá, ale třeba mají v Americe strážci zákona v autech namontované nitro, co my víme. Za vyhrané závody získáváte kromě peněz také nová vylepšení pro vaše vozidla, ale co si budeme povídat, peníze hýbou světem, a to platí i pro Midnight Club 3. Chcete nový spoiler? Zaplaťte. Upgrade převodovky? Vaše peněženka to odnese. A co teprve zbrusu nová kára, jejichž ceny jsou někdy hodně přemrštěné. K tomu se váže jedna z mých výtek, a tou je vcelku pomalý postup hrou. Částky vyhrávané v závodech jsou oproti cenám v garážích nízké, a tak se pořádně nazávodíte, než si budete moci dovolit pořídit něco pořádného. Jasně, zaručuje to hře jakous takous trvanlivost a možná, že některým to i víc vyhovuje. Přesto se ale domnívám, že tento fakt patří k záporům této hry. V garážích přitom naleznete značné množství různých spoilerů, nárazníků, neonů, a dokonce i výbornou možnost upravit si státní poznávací značku. Kromě nápisu se nabízí také volba z mnoha různých typu, která zahrnuje všechny státy USA, a dokonce i některé historické typy. Cílem kariéry je samozřejmě všechny porazit a být nejlepší jezdec, jakého kdy ulice poznala. Bla bla bla. Stále jsem ale nezodpověděl důležitou otázku - jak se vlastně MC3 hraje? Kupodivu velice dobře. Rockstaru se dobře povedlo vystihnout pocit rychlosti z jízdy, který je ještě umocněný při použití nitra, prvku, který samozřejmě nesmí chybět. Zajímavé je však jeho získávání. Narozdíl od Burnoutu, kde jste jím byli odměňování za nebezpečnou jízdu, zde získáváte důležité zrychlení jízdou v závěsu za protivníky. Stačí chvilku kopírovat trasu jezdce před vámi a vytoužený ukazatel se nabije naplno - pak už jen stačí stsknout R2 a jste vystřeleni dopředu úžasnou rychlostí. Při tuhých momentech pomůže také unikátní prvek MC3 - speciální dovednosti, přičemž každá třída vozidel má přístup k jiné. Najdeme zde takové šílenosti jako třeba tlakovou vlnu odhazující z cesty všechny civilisty v dohledu, prorážení dopravou, jako by tam ostatní automobily vůbec nebyly. Chybět samozřejmě nemůže ani bullet-time, který už je snad v každé druhé hře. Zde ho nabíjíte slušnou jízdou bez bouraček, a co pak následuje po stisknutí levé páčky, to už si snad každý dokáže představit. Pokud se navíc dostanete do dlouhého skoku, nechybí možnost korigovat směr letu či popřípadě přepnout pohled kamery na filmovější záběr. Věřte nebo ne, tyto silně arkádové prvky dodávají hře ten správný šmrnc a spolu s žijícím městem utvářejí vynikající atmosféru. Co se týče grafického zpracování hry, to už je značně rozporuplné. Skvěle zpracované modely závodních vozů ostře kontrastují s odfláknutými civilními vozidly, výborné světelné efekty jsou mnohdy zastíněny ošlivými texturami a narazil jsem i na několik názorů, podle kterých grafiku kazí přiliš lesknoucí se cesta - osobně jsem s tím problém neměl, ale některým lidem to prostě vadí. Přesto ale nemůžu říct, že by byly mé dojmy z grafiky negativní - spíš bych ji nazval hodně stylovou. Hudební doprovod je složen převážně z hip-hopových skladeb, ačkoliv do finálního, hodně širokého výběru se protlačila také spousta zástupců jiných žánrů. V možnostech lze nastavit preferovaný styl hudby, čímž může každý hrát ovlivnit přehrávané skladby. Neškodila by ale funkce sestavení si vlastního playlistu, třeba jako v Burnout 3. Škoda, snad příště. Po stránce prezentace je na tom MC3 skvěle. Zdlouhavé, ale hezky zpracované menu, hezké loadingové obrazovky a parádní nájezdy kamer před startem, to vše potěší oko zmlsaného hráče. Na závěr tedy musím tyto skvělé závody doporučit všem příznivcům žánru. Prodejte NFSU2 do bazaru a uhánějte pro novinku z dílen Rockstaru. Rozhodně nebudete litovat.

Detaily

Distributor: 1
Platforma: PS2
Multiplayer: NE
Doporučená konfigurace: -
Hratelnost:
90%
Grafika:
80%
Zvuk:
80%
Výsledný dojem:
0%
Celkové hodnocení:
88%

Chcete vidět další Recenze platformy PS2? Přejděte na stránku PS2 Recenze.