Romance of the Three Kingdoms VIII - recenze

Tak schválně. Když řeknu jméno Kou Shibusawa, kolik z vás ho zná? Asi moc ne. A co třeba Nobunaga's Ambition? Pořád nic? Kessen? Bohužel, hry z produkce tohoto japonského fandy historie si cestu do Evropy hledaly a hledají jen velmi těžko, což je případ i [b]Romance of the Three Kingdoms VIII[/b]. A přitom je to taková škoda, obzvlášť když vezmeme v potaz fakt, že strategie jsou na Playstation 2 nedostatkovým zbožím. Proto, ačkoliv je RotTK VIII již postarší titul, cítím jakousi povinnost informovat o něm naše čtenáře. Za nedoceněné hry, vpřed! *1* *2* *3* Tak, po lehce patriotálním úvodu je asi na čase povědět si o dnes recenzovaném titulu něco více. Osmý díl jedné z nejdéle fungujících sérií (první část vyšla už v roce 1987 a v Japonsku je již k dostání díl s pořadovým číslem 10) vychází ze stejnojmenné knihy připisované Luo Guangzovi. Na motivy této historické novely byla vytvořena také akce Dynasty Warriors 4 (pro Playstation 2) nebo třeba nic moc strategie zasazená do prostředí starověké Číny Dragon Throne (pro PC). Vypráví o rozpadu čínské dynastie Han ve druhém a třetím století našeho letopočtu a následném boji regionálních vůdců o sjednocení země. Během tohoto období se objevilo velké množství více či méně důležitých osobností a vy si nyní můžete zahrát za kteroukoliv z nich. Ane, z rozsáhlého soupisu více než 600 postav je možno skutečně zvolit libovolnou, a pokud by to někomu nestačilo, nabízí se místo na 100 dalších charakterů, které si hráč může vytvářet. Statistiky a schopnosti jsou ovlivněny jednoduše vymyšleným prokreslením psychologie postav. Nečekejte ovšem nějaké The Sims, možnosti vzhledu jsou omezeny pouze na vybrání portrétu vašeho hrdiny. *4* *5* *6* Hráč, který se odváží risknout zakoupení Romance of the Three Kingdoms VIII, by měl být připraven na neskutečně zastaralé grafické zpracování. Ačkoliv nakreslaná prostředí a města nevypadají zle, dneska už se prostě podobný styl nenosí. Navíc se celá interakce se hrou odehrává výběrem akcí přes menu, a to i během bitev. Audio stránka také není zrovna povedená - chytlavé, ale krátké melodie, které se co chvíli opakují a jednoduché zvuky. Ovšem tato série nikdy nebyla o technickém provedení, ale spíše o neuvěřitelné hloubce, kterou jednotlivé tituly nabízely. Sedmý díl přinesl jednu velkou změnu - hráč už neovládal pouze vládce, ale klidně si mohl vybrat i postavu s nižší funkcí, což, jak už jsem nakousnul v minulém odstavci, zůstává i v osmičce. Kromě všemocného vůdce celé země si můžete zvolit také funkci nazvanou viceroy - ten se stará jen o jeden region. Prefekt má na starosti město, Warlord zastává post hlavního taktika a obyčejný Vazal slouží všem s vyšší hodností. Pokud by vás nic z toho nebavilo, není nic snazšího než se stát generálem na volné noze - ačkoliv detektivní kancelář ani růžový dům si otevřít nemůžete, možností je i tak dost. *8* *9* *10* Jako soukromník putujete z města do města, potkáváte vám podobné individua, budujete si důvěru u lidí a založit si můžete i vlastní armádu, se kterou můžete v občasných bitvách pomoct jedné z větších sil, které bojují o nadvládu nad Čínou. Dříve či později se začnou množit vyslanci předhánějící se o získání vaší osoby do služeb svých vládců. Tak může začít kariéra Vazala. Během ní budete plnit různé práce, které vám zadají nadřízení. Jedná se třeba o zvelebování farem, obchůzky ve městě, najímaní nových lidí nebo třeba opravy hradeb. Úspěch v každém z těchto úkolů závisí převážně na statistikách postavy, která ji plní. Každé tři měsíce se pak koná koncil, na kterém se zhodnotí výsledky vaší pětiletky... tedy, práce za tři měsíce. Při úspěších na sebe nenechá čekat povýšení a možnosti, kam se váš svěřenec může ubírat, se ještě rozšiřují, a každá hra je tak něčím unikátní. Pokud vynikáte ve vojenské taktice, stane se z vás velký Warlord a povedete masivní armády. Nebo vás raději láká politická kariéra? V tom případě je třeba snažit se o získání místa prefekta. To vám umožní rozdávat svým podřízeným ze stejného města práci a pomalu si tak budovat kariéru směrem k postu viceroy - ten už má pod palcem dokonce celý region. A kdo ví, časem se můžete dostat až k titulu vládce... *11* *12* *13* Vládce má nejvíce povinností a činí mnoho rozhodnutí, která jsou jeho poddaným odepřena. To sice nemusí některým hráčům vyhovovat, ale na druhou stranu, nikdo je nenutí vládcem být. Ochudí se tím však o mnoho správních možností, mezi které patří v prvé řadě diplomacie - kromě klasických aliancí je zde také neokoukaná koalice, která spočívá ve spolupráci mnoha vůdců za účelem svrhnutí jiného, mocného konkurenta. Na starosti má také správu území včetně rozdělování měst do regionů a kdykoliv může dle svého zalíbení manipulovat s postavením svých sloužících. Je vám ten válečník sympatický? Šup s ním na místo prefekta nějakého zapadlého městečka, několik generálů pod něj a o jeho loajalitu se bát nemusíte. V případě nízké věrnosti je však třeba mít se na pozoru - cizí vládci se budou předbíhat ve snaze přetáhnout schopného muže na svou stranu - tato možnost je ale otevřená i vám, a proč rovnou nepodpořit vaši akci rozšířením pomluv? No a když už jste v tom, vyvolání demonstrací v nepřátelském městě vám taky neuškodí. A když přijde správný čas, vzhůru do bitvy! *14* *15* *16* Boje jsou ovšem velice rozporuplné. Na jedné velké mapě je zobrazeno poměrně rozsáhlé území před dobývaným městem a na něm vaše jednotky, přičemž vše se odehrává v přísně tahovém systému - rozhodujícím faktorem pro pořadí je morálka. Na první pohled je vše v pořádku. Grafika, přestože stále jen dvourozměrná, vypadá hezky, k dispozici je mnoho typů vojáků a různých zvláštních taktik a strategií, jenomže celé to ubíjí neuvěřitelně pomalé tempo. Ze začátku, když je váš charakter ještě nezkušený a rozvíjí v bojích své schopnosti, je to ještě snesitelné, ale v době, kdy musíte dobýt už jen několik posledních území a vaše jednotka je prakticky neporazitelná, upadá vše do hlubokého stereotypu a nuda vrcholí v případě, že se nepřítel zabarikáduje v hradu. Pořád dokolečka sledovat zdlouhavé, ale přitom velice prostinké animace doprovázené nudným a stále stejným komentářem je k uzoufání nudné. O umělé inteligenci básnit také nebudu, jelikož selhává jak v bitvě, tak ve strategické části. Jako příklad poslouží situace, kdy prefekt pohraničního městečka zradí město cizímu vládci. Původní majitel ho dobude zpět a co udělá? Dosadí na místo prefekta opět osobu, která ho před několika měsíci zradila. A situace se opakuje klidně i třikrát za sebou. Podobných kiksů najdeme ve hře mnoho, ale mnohé z nich smaže volba vyšší obtížnosti. Tu by ovšem měli zvážit pouze zkušení hráči, protože i bez ní je ovládnutí Číny velice obtížný úkol. *17* *18* *7* Marně přemýšlím, komu Romance of the Three Kingdoms VIII doporučit. Milovníky strategií nejspíš odradí přílišný důraz na RPG prvky a ti ostatní se budou muset přenést přes neskutečně zastaralé technické zpracování. Pod nevábnou slupkou se ale skrývá hotový skvost, který těm, kteří se do něj ponoří, nabídně šíleně široké spektrum možností a různých historických scénářů, ať už skutečných, nebo fiktivních. Jednoznačně si tedy zaslouží dát šanci, obzvlášť dnes, když je již k sehnání za budgetovou cenu. Celá Čína čaká jen na vás...