SpyToy - recenze

Autor: Michael Davidík | 09.03.2006
Žánr:  PS2  | Recenze  | Dětské
Multiplayer: NE
Přemýšleli jste už někdy o kariéře profesionálního agenta? Zkuste si to nanečisto se hrou SpyToy od Sony!
Řekněte mi, kdo by nechtěl alespoň na chvíli být jako James Bond. Užívat si krásných slečen, utápět se v hektolitrech alkoholických drinků, mít svoje vlastní hodinky s vodotryskem... Bohužel agenta 007 s povolením zabíjet z vás neudělá žádná špiónská výbava dostupná v každém správném hračkářství a bohužel ani brýle pro noční vidění z přílohy časopisu Kačer Donald. S předpokladem stát se prvotřídním agentem ve stylu Jamese Bonda se člověk rodí, a ač se tato pravda může zdát krutá, žádné aparátky a super moderní přístroje z nás obávaného elegána v černém obleku nikdy neudělají. Ovšem nebuďte smutní, pokud jsou vaše touhy stát se profesionálním špiónem opravdu tak velké, můžete alespoň z části ukojit svůj chtíč a sáhnout po PlayStation 2, připojit k ní USB kamerku EyeToy a zajít do obchodu koupit hru s příznačným jménem SpyToy (dříve známá jako EyeToy: Operation Spy). *img1* První náznaky SpyToy se objevily už v EyeToy: Play 2, kdy jste měli možnost monitorovat svůj pokoj/obývák/koupelnu/záchod pomocí USB kamery připojené k vaší PlayStation. Fungovalo to celkem jednoduše, nastavili jste monitorování, obrazovka televize zhasla a až na svítící kontrolky na PS2 a kameře vypadalo vše jako odříznuté od elektřiny. Tedy až do doby, kdy kamerka zaznamenala nějaký pohyb. V tu chvíli se podle vašeho nastavení buď rozezněl alarm, obrazovka se rozsvítila a vetřelec se musel „identifikovat“, popř. se mu přehrála vaše zpráva, kterou jste ještě předtím měli možnost nahrát, anebo se hra žádnými zvuky nijak neprojevovala a stále tajně pořizovala fotografie či videozáznam toho, jak si narušitel ve vašem pokoji/obýváku/koupelně/záchodě počíná. Často jste tak mohli narazit na záběry, jak vám maminka láskyplně ustlává postel, či jak si vaše rodinná kočka hraje s vašimi nejoblíbenějšími plyšáky. Všechno to působilo opravdu dobře a londýnská pobočka Sony se tentokrát pomocí speciálního titulu SpyToy pokusila tento nápad ještě více rozšířit a nabídnout hráčům ještě více špionážních možností s malou porcí zábavy navíc. Vše výše zmiňované utilitky obsahuje titul SpyToy samozřejmě také, ale tentokrát si navíc můžete zvolit na obrazovce několik bodů, které má kamera sledovat. Pokud ovšem budete možnosti SpyToy prozkoumávat dál, zjistíte, že kromě alarmu je zde možné také najít nástroj na rozpoznávání obličeje (který funguje asi stejně „dobře“ jako identifikace agenta v příběhovém módu, viz níže), „extraktor pozadí“, který se objevil už v EyeToy: Play 2 (kamera vyfotí pozadí za vámi a nahradí ho jiným, tudíž se můžete ocitnout téměř v jakémkoliv jiném prostředí) a celkem zajímavý hi-res mód, kde kamera pracuje ve výrazně vyšším rozlišení a umožňuje přiblížit výsek snímaného objektu (pravděpodobně vaší postavy) až desetinásobně s co nejmenšími následky na kvalitě obrazu (ztráty jsou zhruba stejné jako v případě klasického digitálního zoomu). Nutno dodat, že kamera vás po celou dobu velice ráda fotí, takže po chvilce brouzdání špionážními módy nebudete mít problém si založit vlastní malé fotoalbum. *img2* Avšak asi největším lákadlem je příběhový mód obsahující celou řadu rozličných misí. Na samém začátku budete muset vytrpět jakousi přednášku o tom, jak s futuristickým menu a ovládáním zacházet a také budete požádáni o vytvoření svého profilu (karty agenta, chcete-li). Zde jsem narazil na první problém. Hra má potřebu si vás s celkem nepochopitelného důvodu nasnímat ze všech možných stran (během hraní jsem nenarazil na žádnou misy, kde by nějak záleželo na úhlu natočení hlavy), takže musíte přesně krok za krokem otáčet hlavou podle instrukcí vašeho šéfa, jakmile se pohnete trochu jinak, už to je nežádoucí a musíte celé snímáni provést od začátku. Když se dopracujete až ke zdárnému konci (mě osobně to trvalo zhruba čtvrthodinu, ale bude zřejmě záležet na kvalitě osvětlení), navolíte si pomocí znaků na ovladači svůj osobní trojmístný kód a můžete se pustit do své první mise. Samotným misím pak vždy předchází krátký briefing, který vás seznámí se situací, objasní vám úkoly a přiblíží ovládání. Většinou se jedná o v celku jednoduché srovnávání obličejů (hledáte k originálu co nejpřesnější virtuální kopii), dešifrování nějaké tajné informace (otáčíte kostkou a hledáte správné symboly), anebo lokalizování určitého problémového bodu na Zemi (hledáte modrá bod, přičemž se vyhýbáte červeným radarům), ale najdou se zde i adrenalinovější mise v podobě seskoku padákem, který je sám o sobě téměř neovladatelný, takže to nakonec tak zábavné, jak se na první pohled zná být, ani není... *reklama* Z dalších chyb, kterých se měli vývojáři rozhodně vyvarovat, je nutnost identifikace agenta (vás) při každém zapnutí hry. Když SpyToy hrajete několikrát v rámci jednoho dne, není to žádný problém, ale jakmile si hru pustíte například o týden později, jste trochu jinak nasvíceni, máte na sobě jiné oblečení či dokonce jiný účes, hra téměř nemá šanci vás poznat a na řadu přichází zadávání bezpečnostního kódu (na který si také nemusíte hned vzpomenout), který můžete zadávat libovolněkrát, takže ve spojením s tím, že je pouze trojmístný a skládá se dohromady jen ze čtyř znaků, není problém, aby na něj přišel během chvilky téměř kdokoliv. Myslím, že by nikomu nevadila možnost deaktivování tohoto otravného úseku, ba naopak by to mnoho hráčů patřičně ocenilo. *img3* Jsme již téměř u konce. Spy Toy byl nápadem dozajista zajímavým, ale provedení už trochu pokulhává. Interface včetně úvodního menu plného pohybujících se prvků a robotizovaného hlasu vypadá opravdu zajímavě a futuristicky, ale to je asi tak všechno, co vás v této hře spojuje se světem profesionálních agentů a špiónů. U bezpečnostních režimů se tak dlouho nepobavíte a samotné mise v rámci jakéhosi příběhu, který postrádá jakoukoliv hlubší zápletku a omezuje se na pouhá oznámení typu „Někdo udělal tohle a když mi neuděláme tohle, stane se nejspíš tohle. Je to všechno ve tvých rukou...“, vás u hraní příliš dlouho neudrží. Titul SpyToy omlouvá akorát to, že byl od začátku prezentován jako jakýsi pokus o odbočení z klasického formátu EyeToy: Play her (i když o to se pokusil i EyeToy: Antigrav s mnohem lepším výsledkem) a kdo od něj čeká nějakou zábavu na dny a týdny, měl by začít přemýšlet, jestli není přeci jenom trochu příliš naivní. Jestli vám nebudou chybět investované peníze, můžete to se SpyToy zkusit, v opačném případě raději zůstaňte u série Play her.

Detaily

Distributor: 8
Platforma: PS2
Multiplayer: NE
Doporučená konfigurace: 
Hratelnost:
0%
Grafika:
0%
Zvuk:
0%
Výsledný dojem:
0%
Celkové hodnocení:
66%

Chcete vidět další Recenze platformy PS2? Přejděte na stránku PS2 Recenze.