Shaun White Snowboarding - recenze

Dnešní videoherní branže si žádá nejen vysokou kvalitu, ale také je třeba promptně reagovat na potřeby cílové herní skupiny, kdy musí vývojáři sledovat, co je in a co by jim mohlo vydělat pěkné peníze, za které si pak budou užívat do konce života. Stačí připomenout jakou díru do světa udělaly hry se jmenovkou Tony Hawka, které využily masové popularity skateboardingu. Pánové z Ubisoftu tudíž oslovili jiného známého sportovce a doufali, že právě jeho jméno jim přinese kýžený úspěch.

Tím sportovcem je (jak jistě každý z vás pochopil) jistý Shaun White. Tento mladý muž (22 let) se stal ikonou snowboardingu již v útlém věku, protože první větší úspěchy zaznamenal již ve třinácti letech. Tento talent je známý nejen pro své sportovní úspěchy (například jeho dominance na X games), ale také kontroverzní účesy a styl oblékání nebo také díky tomu, že překonal vážnou vadu srdce, která mu málem ukončila kariéru. Stejně jako Tony Hawk, i on v mnoha ohledech mění tvář celého sportu, vymýšlí nové triky a pronikl mezi skutečné celebrity.

Ale nechme Shauna být a podívejme se na samotnou hru. Předem je třeba upozornit, že se nejedná o nějakou simulaci snowboardingu, ale spíše o arkádové pojetí, kde není problém vyskočit z místa několik metrů do vzduchu, udělat dvojité salto a ještě se u toho dloubat v nose. A nebo spadnout, což je v této hře bohužel častější varianta. Pravdou je, že nějaká přesná simulace by asi nikoho nebavila, ale přesto bych trochu větší realističnost uvítal. No, co už…

Co se grafického zpracování týče, Ubisoft využil engine, který byl použit už ve hře Assassin´s Creed, což měla být záruka kvality. No nakonec jen ta napůl, řekl bych. Hra vypadá na první pohled celkem obstojně, ikdyž mi místy připadla trochu rozmazaná, což chápu jako záměr a nikoli lenost autorů. Sníh vypadá opravdu jako sníh a celé prostředí je celkem hezky vykreslené. Samotné postavy jsou hodně stereotypní, ale co taky čekat, když jsou všichni v různých kombinézách či bundách. Grafika si vyloženě říká o to, abych ji charakterizoval jako průměr. Neurazí, ale ani výrazně nenadchne. Ozvučení je přesně takové, jaké byste od hry reprezentující zimní sport očekávali. Povětšinou uslyšíte jen zvuk svištění větru či Vašich krkolomných pádů, případně nějakou tu hlášku. Je tedy evidentní, že zvuk je postaven spíše na samotném soundtracku, který je (alespoň dle mého soudu) více než kvalitní. Pestrý výběr čítá jak rockové či punkové „vypalovačky“, ale i nějaké ty retro songy. Mezi zajímavé kousky bych zařadil Gasoline od Audioslave nebo psychedelický White Rabbit od Jefferson Airplane. Mimo jiné uslyšíte i Boba Dylana, Harryho Nilssona a také Faithless. Celkový dojem je opravdu příjemný a většinu songů budete jistě znát, aniž byste znali interpreta.

Celá hra nabízí pouze čtyři hory, na kterých můžete podnikat kdejaké kousky. Upřímně, je to opravdu málo a to beru v potaz fakt, že každá z těchto hor je celkem rozsáhlá a nabízí několik možností jak ji sjíždět. Osobně bych jistě čekal víc a myslím, že je to spíše nedůslednost autorů. Osobně jsem si nejvíce užíval některé free stylové závody, kde se dají dobře hledat místa pro nejlepší realizaci krkolomných triků a skoků. Tony Hawk nabízel relativně zajímavou kampaň, kde jste postupovali v hierarchii místních skejťáků a jezdili po světě. Shaun nabízí jen základní koncept něčeho takového a výsledkem tedy je, že tato hra je jen jakousi levnou napodobeninou, což zamrzí, protože na současném trhu moc konkurence nemá.

Fakt, že hra je plagiát a že nijak neoslní grafikou je sice smutný, ale dal by se přežít pokud by nabízela velmi kvalitní hratelnost, což je asi nejdůležitější aspekt podobného typu her. Bohužel ani tohle se autorům moc nepovedlo. Ovládání mi přišlo trochu toporné a některé triky jsem dokázal splnit jen díky mému vykloubenému palci. Co ale osobně považuji za největší chybu této hry je absence rychlosti. Snowboardovou hru si chci zahrát i proto, abych si užil maximální rychlost sjíždění svahu, ale v téhle hře jsem si tento pocit bohužel neužil a nemyslím si, že by to bylo jen mojí malou herní praxí s podobným žánrem. Pouze s ironickým posměškem poukážu i na kolize v této hře. I v plné rychlosti (tzn. taková rychlejší chůze) se při pádu pouze odrážíte od překážek a když už se k zemi sesunete, tak jste okamžitě zpět na nohou. Z toho plyne, že ani škodolibý fanoušek krasobruslení (ten, co čeká pouze na pády) si radosti neužije.

Čest této hry alespoň trochu zachraňuje multiplayer, který je skrze online celkem zábavný a možnost vrhat sněhové koule po Vašich kamarádech Vás může dokonce i nějakou dobu bavit. Občas sice závod v 16 lidech působí chaoticky, ale tenhle fakt se dá pochopit, protože hra hodně staví na otevřené struktuře. Žádný zázrak se ale nekoná, z chvíli se dostáváme opět k bodu mrazu. A nemluvím tady jen o náplni této zimní hry, ale pochopitelně o hratelnosti. Zkrátka jedna velká nuda.

Závěrečné hodnocení tedy nemůže být příliš optimistické, protože hra si to opravdu nezaslouží. Není to sice vyloženě propadák a myslím si, že pro některé hráče může být dokonce dobrou volbou. Myslím tím nadšené fandy tohoto sportu a také mladší hráče, kteří si chyby možná ani neuvědomí. Ti ostatní tyto chyby ale pravděpodobně nepřehlédnou a hra je pravděpodobně moc bavit nebude, stejně jako nebavila moc mě. Alfou a omegou celé hry je hratelnost, která se opravdu nepovedla a autoři si za ní zaslouží velký černý puntík. Každopádně pokud se poučí právě z těchto chyb, můžeme se v budoucnu těšit na kvalitní titul, který může znamenat začátek další úspěšné sportovní série. Letos to ale byla vážně slabota…