Lock On: Modern Air Combat - recenze

Autor: Michael Davidík | 26.01.2004
Žánr:  PC  | Recenze  | Akční
Multiplayer: NE
Dokáže nástupce Flankera 2.0 tento simulátor překonat ? No... Zřejmě ano !
Simulátory moderních stíhacích letounů mají jednu nevýhodu. Chybí jim totiž ta pravá atmosféra dogfightů jejich starších vzdušných kolegů, ale ani tak vývojáři na tyto hry nezanevřeli. Namísto toho nám stále předkládají nové a nové verze svých dítek a spoléhají na to, že nádherná grafika a hodně vzdušných raketových soubojů uspokojí hráče stejně dobře, jako adrenalinová dogfight. Někdy se to povede a jejich hra slaví úspěchy, někdy ne a ze hry je propadák, který si zahraje jen několik málo přívrženců (ale stejně jich bude nakonec dost a my se dočkáme stejně nepovedeného pokračování). Aby se takový simulátor dal označit za výborný, musí splňovat několik kritérií. Za prvé – musí obsahovat oku lahodící grafické zpracování, které ani za několik let nebude vypadat zastarale. Za druhé – letový model musí být špičkový, jinak budou zkušenější hráči nadávat. Za třetí – hra musí být svou obtížností přístupná nejen hardcore letcům, ale i začátečníkům, kteří se teprve na dráhu počítačového pilota chtějí vydat. No a za čtvrté, a to je to nejdůležitější – musí být zábavný. Dámy a pánové, je to ,myslím si, skoro neuvěřitelné, ale mám tu čest vám představit Lock On: Modern Air Combat, hru, která (tak trochu podle očekávání) splňuje všechny předešlé předpoklady. Je sice trochu uspěchané vynášet závěry již na začátku recenze, ale nemohl jsem jinak. Možná ještě nejsem tak úplně při vědomí (naposledy mě takhle pohltil Flanker 2.0), možná ale máme před sebou kousek, který se zapíše zlatým písmem do historie leteckých simulátorů. Asi bych měl, jak se sluší a patří, začít pěkně od začátku. Tak tedy – hra Lock On se odehrává v oblasti Černého moře, takže o pěkné scenérie rozhodně nebude nouze. Ale pohled na krajinu je nejhezčí a nejromantičtější ze vzduchu, nebo se mýlím ? A abyste měli hned několik možností, jak si z výšky vše pěkně prohlédnout, připravili pro vás autoři ne jedno, ne dvě, ale hned osm letounů od výrobců americké i ruské provenience. Konkrétně se jedná na straně americké o legendární F-15C „Eagle“ (kde jsou ty časy, kdy jsme se proháněli vzduchem ve hře F-15 Strike Eagle), a nepřijdete ani o těžkooděnce A-10A „Warthog“. Pokud jste spíše přívržencem ruského leteckého průmyslu, budete též spokojeni, na výběr totiž budete mít známý Suchojův Su-27 „Flanker B“, Su-33 „Flanker C“ (takže se dočkáme i startu a přistání na letadlové lodi), dvě verze stroje MiG-29, Fulcrum A a Fulcrum C a též skvělý stroj Su-25 „Frogfoot“ (můj oblíbenec). Jak je vidno, je opravdu z čeho vybírat a také máte jistotu, že mise, které budete se svými létajícími miláčky plnit, nebudou tak sterotypní, jak se tomu občas stává. Strojový park mě rozhodně překvapil, a to hned dvakrát, jednou příjemně a jednou trošku méně. Jako velké plus beru počet pilotovatelných stíhačů (osm opravdu není málo a na nějakou dobu to vystačí) a možnost zalétat si jak v Made in USA tak CCCP. Za drobné mínus považuji naopak poměrně malé rozdíly mezi některými letouny (například rozdíl mezi oběma MiGy je velmi malý, o Su-27 a Su-33 nemluvě) a absenci osvěčených typů jako F-14, F-16 a podobné, zkrátka stroje, na které jsme zvyklí z jiných her, což je asi také důvod, proč se zde nevyskytují. Také způsobů, jak se do vzduchu, potažmo do boje, dostat, je několik. Jako první se nabízí hned v úvodním menu kliknout na Fly !, které vás rovnou vyplivne do bitevní vřavy. Tyto mise jsou tvořeny přesně pro jednotlivé typy letounů (záleží, pod kterým letounem jste na Fly ! klikli), takže se nestane, že byste například s A-10 uvízli bezmocní v objetí kupy nepřátel. Nechybí ani tréning, ve kterém se seznámíte s nejdůležitějšími okazateli v kokpitu jednotlivých strojů, se vzhledem HUDu a základům manévrování a pilotáže. Dále je tu možnost jednotlivých misí, kde už máte i nějaké ty úkoly, takže nejde jen o bezbožné létání a křižování oblohy čekajíce na chvíli, kdy neutáhnete výkrut a skončíte na zemi pod hromadou pokrouceného kovu. Pak je tu samozřejmě editor misí, ve kterém si můžete poměrně jednoduše nastavit trasu, cíle, rozmístění nepřátelských a spojeneckých jednotek, výzbroj a tak dále. Tento editor jako by z oka vypadl editoru ze hry Flanker 2.0, což je pochopitelné – oba tituly má na kontě firma SSI, která má již nějaký ten simulátor za sebou, a zřejmě (a oprávněně) její programátoři usoudili, že již není moc co vylepšovat a měnit. Samozřejmě je tu i kariéra, tahoun každé hry, ve které si vyberete typ letounu a vydáte se pobít všechny nepřátele, zachránit svět a takové ty věci, znáte to. Zpracována je poměrně dobře, mise jsou různorodé a zábavné, málokdy se úkoly opakují, co více si přát. Je tu jen jedna věc, která by se dala označit jako zápor. Kampaň totiž není dynamická, takže ať uděláte cokoliv, vývoj událostí to nijak neovlivní. Ale věřte mi, že si toho téměř nevšimnete (tedy teď už vlastně ano, když jsem vám to řekl ... sakra). Pak je tu ještě rychlý editor misí, ve kterém si prostě nastavíte vaši vzdálenost od nepřítele, rychlost, výšku, palivo, prostředí a denní i roční dobu, výzbroj a ještě více dalších atributů, plus několik údajů o nepříteli jako je inteligence, rychlost a tak dále, jednoduše si tak můžete zařídit procházku obláčkovým sadem nebo hřmoucí peklo. Jak jsem již psal na začátku, jeden z bodů, které by měl výjimečný simulátor obsahovat, je právě vyvážená obtížnost. Lock On nabízí celkem dost možností, jak si obtížnost přizpůsobit míře svých zkušeností. To znamená, že si hru zahraje jak ostřílený veterán, který obědvá disky s Falconem 4.0, tak naprostý začátečník, co si dopřeje maximálně tak disketu s Pac-Manem v prášku. Takový člověk rozhodně ocení možnost nastavit si neomezené palivo, střelivo, nezničitelný stroj, zjednodušený radar, automatické zaměřování a podobně. Z téměř arkádové hry se tak během několika kliknutí myší stane zatraceně realistický (a tím pádem i setsakramentsky těžký) simulátor. Nastavit si vše na maximální realističnost je opravdu skvělý zážitek, bohužel mírně zkažený tím, že ne všichni vlastníme pilotní průkaz pro stíhací letoun. Na to nelze navázat ničím jiným, než letovým modelem. Ten je naprosto bezchybný, možná nejlepší za posledních několik let. Každé letadlo se ovládá naprosto odlišně, což asi nejvíce pocítíte poté, co přesednete z F-15 do Warthogu. Těžký A-10 má znatelné zpoždění při manévrování, zato se hbitou F-15 si můžete dovolit mnohem více. Ale z A-10 taky nebudete zběsile unikat před několika raketami naráz, tak o co jde. Na plynulost letu a schopnost manévrování ma vliv nejen rychlost, náklon, ale též hmotnost nákladu, tedy zbraní a náhradního paliva. Také dosti záleží na vašem poškození, které také nezanedbatelnou měrou ovlivňuje let, nejen, že s prostřeleným trupem se dosti špatně manévruje (nemluvě o přistání), ale jakmile přijdete o důležité přístroje palubní desky, mezi které patří vlastně úplně všechno, stane se pro vás kokpit něčím jako velmi nestabilním vězením (katapultují se jenom srabi). Letadla se velmi pěkně propadají při nízké rychlosti, stejně tak jako při ostřejších zatáčkách. To přináší nové možnosti v oblasti letecké akrobacie, se kterou si tu užijete mnoho zábavy, a jelikož hra obsahuje i replay, nemusíte se bát, že o své kaskadérské vylomeniny přijdete. No a na závěr jsem si nechal grafické zpracování. Jedním slovem – výtečné. Nádherné. Perfektní (to už jsou 3 slova). Všechny modely letadel jsou vytvořeny do nejmenších detailů, je vidět, že se grafici do svého díla pustili opravdu s láskou a nastudovali si všechny možné fotografie a obrázky jednotlivých strojů. Kovový povrch stíhačů se pěkně leskne, dokonce i pilot v kokpitu vypadá velmi realisticky. Co se týče krajiny, ta je nádherná. Moře vypadá opravdu jako moře, zalesněné kopce jsou zblízka výborné, z výšky okouzlující. Každý objekt ve hře, jak lodě na moři, tak budovy na souši, vypadají skvěle, téměř, jako kdyby byly navrženy pro 3D akci, ve které bychom si všimli mnohem více. Také potěší detaily, jako dráty vysokého napětí, jezírka a podobně. Neméně výtečné jsou i světelné a kouřové efekty, bez kterých by se správné odpálení rakety, afterburner či výbuch nepřátelské továrny rozhodně neobešel. To, co vám ale vyrazí dech, jsou efekty počasí. Zalétáte si jak v noci, v bouřce, za jasného dne... Let za západu slunce je něco, na co se dlouho nezapomene. Všechny efekty mají samozřejmě svůj zvukový doprovod, který se mi zdá poměrně realistický (bohužel nemám možnost srovnání se skutečností). Takže, abych to shrnul, audio-vizuální zpracování by si zasloužilo podtrženou jedničku s několika hvězdičkami. Bohužel si ale hra vybírá velmi nepříjemné nároky na hardware, věřte mi, dvougigahertzový athlon rozhodně na létání v rozlišení 1024x768 při 32 bitových barvách nestačí. Ale tak je tomu u každého simulátoru, s tím se prostě musíme smířit. No a je tu konec, takže by to chtělo nějaké celkové zhodnocení. Lock On: Modern Air Combat je zkrátka výjimečný simulátor, který stojí za to. Po úspěchu hry Flanker 2.0 prostě musel přijít někdo (v tomto případě tatáž firma), kdo ho překoná. Ten někdo je tu a přinesl nám špičkový produkt, na který jsme se dlouho těšili a dlouho na něj nezapomeneme. Herní dobu ještě prodlužuje báječný multiplayer až o 32 lidech. Tento dojem kazí akorát několik menších, o to více zarážejících chybek v programu či v AI soupeře. Nikdo není dokonalý a, uznejme to, nikdo nikdy nebude. Tak si musíme vystačit s tím, co máme. Vlastně, proč ne ?

Detaily

Distributor: 
Platforma: PC
Multiplayer: NE
Doporučená konfigurace: CPU 1GHz, 256MB RAM, 32MB 3D karta
Hratelnost:
0%
Grafika:
0%
Zvuk:
0%
Výsledný dojem:
0%
Celkové hodnocení:
93%

Chcete vidět další Recenze platformy PC? Přejděte na stránku PC Recenze.