Heavenly Sword /2. pohled/ - recenze

Autor: Oldřich Bezdomnikov | 30.10.2007
Žánr:  PS3  | Recenze  | Akční
Multiplayer: NE
Jak dopadl očekávaný hit na PS3?

Od hry Heavenly Sword se čekalo poměrně hodně. Sony se snaží prosadit svou novou konzoli ve tvrdé konkurenci a kvalitní hry potřebuje jako sůl. Nejlépe samozřejmě takové, které budou k dostání pouze na PS3 a budou natolik revoluční, že přesvědčí váhavé střelce ke koupi dítěte od Sony. Po pravdě musím říci, že sám jsem od Nebeského meče také čekal dost. Po internetu už víc jak rok kolují obrázky, filmečky, zaručené zprávy a po zahrání dema na PS Network (srpen 2007) byly mé dojmy veskrze pozitivní. Výsledek je však podle mého názoru rozpačitý. Nepochopte mě špatně, Heavenly Sword je vynikající hra, má ovšem řadu much a mušek, takže ocenění hra roku rozhodně nemůžeme čekat.

Příběh a zpracování patří k největším kladům

 

 

 

 

Začnu jednoznačnými pozitivy. Do této kategorie spadá příběh. Hlavní hrdinka Nariko (neřekl bych o ní, že je vyloženě krásná, nicméně charisma má, to se musí nechat) je členkou klanu bojovníků a ochránkyní nebeského meče – odtud také plyne název hry. Tento meč se snaží získat despotický král Bohan se svými nohsledy a štve členy klanu jist si svým konečným vítězstvím. Nariko není rozhodně dívka, která by bez rozmyslu poslouchala příkazy svého klanu (což ještě komplikuje fakt, že vůdcem je její otec). Rodinný propletenec doplňuje mladší sestra Kai – ne úplně normální třeštidlo, které bere zabíjení jako hru. Ono vlastně všichni jsou ve hře tak trochu vyšinutí a v případě Bohana můžeme s úspěchem mluvit o krutém psychopatovi se smyslem pro černý humor. Napsané to nezní nic moc, ale ve hře je to fantastické. Filmy nemají chybu, výborně zahrané role, nad kterými ční Andy Serkis alias Bohan (Glum z Pána prstenů), dokreslující monumentální hudba, emoce – prostě máte pocit, že jste v kině a užíváte si velkofilm se vším všudy. Vizuální zpracování je na té nejvyšší úrovni a musím přiznat, že tohle jsme zatím na PS3 neviděli.

Na ovládání je potřeba si zvykat

Hra byla často přirovnávána k herní perle God of War, ale myslím si, že Kratos je přece jen někde jinde. Tam, kde Sparťan používá hrubou sílu, je Nariko spíše baletkou a některé souboje připomínají atmosféru filmu Tygr a drak. Ovládání je vcelku jednoduché, zmáčknutím zadních tlačítek získáte na výběr ze třech druhů útoků. Klíčové je využití protiútoků, které mohou rychle zlikvidovat i silné protivníky ve smrtícím kombu. Přesto jsem měl neodbytný pocit, že v některých situacích neovládám hrdinku tak, jak bych si přál. Na vině je především systém automatického krytí, kterého hojně využívají také protivníci. Těch je několik typů, i když by neškodila větší variabilita. Hra jakoby si toho byla vědoma, takže v několika misích máte možnost hrát za Kai. Ta je vyzbrojena jakousi kuší s nekonečným počtem šípů, ovšem to nejlepší přichází, když vystřelíte šíp. Máte možnost podržet tlačítko a šíp tak uvidíte z jeho perspektivy. Vtip je v tom, že vy ten šíp můžete ovládat nakláněním joypadu. Je to něco fantastického a lepší využití SIXAXISU jsem zatím neviděl. Jisté je, že dříve by vzhledem k výkonu něco takového vůbec nebylo možné. Toto ovládání využijete i při střílení z katapultu, které přináší další devizu této hry a sice monumentální scény, kdy se na vás řítí doslova tisíce nepřátel, které můžete bez milosti likvidovat.

Není všechno zlato, co se třpytí

Ano, bohužel technická dokonalost skrývá opravdu krátkou hru. Samozřejmě se nedají čekat zázraky, ale tohle je snad příliš. Celou hrou se dá projít prakticky během odpoledne. Patřím k hráčům, kteří rádi hru hrají skrz naskrz, hledají různé bonusy a mají radost z každého těžce vydřeného místa. To ovšem v této hře nečekejte, je totiž přímočará jako v časech, kdy jste ovládali panáčka a postupovali zleva doprava obrazovky. Tvůrci si toho byli vědomi a hru občas tak trochu uměle nastavili – např. nutností prásknout na nějaký nepřístupný gong, který vám otevře dveře. Smysl tohoto počínání mi uniká, rozhodně si takhle zábavu nepřestavuji. šest kapitol projedete jako nůž máslem a zastavíte se až u posledního záporáka, kde obtížnost nesmyslně graduje. A pak prostě hra skončí. Řeči o množství různých bonusů můžete v klidu pustit druhým uchem ven, protože se opět týkají pouze vizuálního zpracování. Hratelnost opravdu pokulhává a v souboji s hrami typu God of War 2 nebo Resident Evil 4 by byl Heavenly Sword počítaný už v prvním kole. Možná si hru zahrajete znovu, ale asi se přistihnete u toho, že se budete těšit pouze na některé levely a ty ostatní prostě rychle proletíte.

Jak hodnotit

Přiznám se, že si nepamatuji, kdy jsem naposled tak dlouho přemýšlel, jak hru hodnotit. Heavenly Sword je opravdu nezapomenutelný zážitek, vizuální zpracování nemá obdoby, ovšem (ne)délka hry a problematická hratelnost ji táhnou dolů jako koule u nohy. Zájemcům o koupi tohoto titulu bych radil dobře popřemýšlet, co vlastně od této hry očekávají. Mě osobně hra určitě oslovila, ale měl jsem pocit, že výsledek mohl být ještě mnohem lepší. Možná, že na tom tvůrci zapracují příště, hra je totiž plánována jako trilogie. Pro více informací využijte také recenze mého kolegy Lukáše Slavkovského – LINK(http://www.gamesport.cz/-recenze-ps3-heavenly-sword;recenze ZDE).

Detaily

Distributor: 
Platforma: PS3
Multiplayer: NE
Doporučená konfigurace: 
Hratelnost:
0%
Grafika:
0%
Zvuk:
0%
Výsledný dojem:
0%
Celkové hodnocení:
80%

Chcete vidět další Recenze platformy PS3? Přejděte na stránku PS3 Recenze.