Tomb Raider: The Angel of Darkness - recenze

Autor: Michael Davidík | 23.12.2004
Žánr:  PS2  | Recenze  | Sportovní
Lara Croft je dnes už jednozanačně jednou z nejznámějších herních postav všech dob. Oblíbená série Tomb Raider se objevila i na PS2 - zatím však pouze jen jeden díl. Naše recenze vám o něm napoví více...
Lara Croft – to je jméno hrdinky, které se navěky zapsalo do herní historie a tudíž by bylo naprosto zbytečné vám ji představovat. Svět ji poznal v roce 1996 – v době, kdy vyšel první díl Tomb Raidera. Od té doby už uběhla pěkná řádka let a Lara je stále mezi námi - TR: AOD je v pořadí již šestým dílem série a současně prvním na PS2. Pojďme se tedy na hru podívat detailně – změn je tady oproti předchozím dílům opravdu hodně. Nejtěžší je zvyknout si ve hře na nové ovládání – přechod z křížového ovladače na analogové páčky není zrovna nejpovedenější a tak vám bude notnou chvíli trvat, než si zvyknete. Chce to určitou trpělivost a klid, hlavně nesmíte být zbrklí. Ostatní ovládací prvky zůstaly při starém – skoky, rychlá otočka, tasení zbraně či nepostradatelná pomalá chůze. Samozřejmě zde není nouze o nové pohyby – tak například takové plížení po vzoru Solid Snakea přijde obzvláště vhod, když se potřebujte potichu zbavit nebezpečné stráže. Nově taky Lara může šplhat po různých rourách či bezproblémově přelézat nízké ploty. Autoři taky do hry zakomponovali slabý náznak RPG – inovace, která rozhodně neurazí. Postupem v hře se Lařiny dovednosti mohou zlepšovat. Je zde totiž kladen mnohem větší důraz na realitu – Lara již nemůže například viset na plošině libovolně dlouho. Po určité době jí prostě dojdou síly a je nucena se chtě nechtě pustit, což v některých situacích může znamenat katastrofu. Čím častěji však takto Laru bude namáhat, tím větší výdrž získá. Jednoduché a poměrně efektivní. Zdokonalování vlastností vám totiž zajišťuje jednodušší řešení některých pozdějších situací. Všechno to zní velmi lákavě a tak jste už určitě zvědaví, v jakém prostředí se budete moci vyřádit. Šestý díl se odehrává na dvou místech - v Paříži a Praze. Můžete namítnout, že to je málo, ale opak je pravdou – je zde nespočet zajímavých míst (vzpomeňte si například na TR IV, kde jste se pohybovali pouze v Egyptě). Jak název samotné hry napovídá, AOD je dílem s temnější atmosférou a to se odráží i na prostředí – sychravé a zatažené počasí či temná zákoutí různých budov. Milovníky exotických míst, které Lara prozkoumávala ve starších dílech, to může ovšem trochu zklamat. Neměli by se vak hned nechat odradit - AOD se snaží vypadat dospěleji a to se mu daří. I Lara samotná změnila svůj image – ve hře ji uvidíte samozřejmě i v klasických šortkách a tričku (nově však v černém:), ale taky v džínové bundě a kalhotách. Lara jde očividně s dobou. Autorům hry se opravdu podařilo navodit temné pojetí hry. Dalším novým rysem ve hře je možnost komunikace některými z postav, které potkáte. Mohlo by se zdát, že tento nový prvek obohatí děj a otevře tak strukturu příběhu a děje, ovšem není tomu tak. Většinou se totiž jedná jen o naprosto nepřekvapivé a zbytečné informace. Občas vás taky někdo požádá o nalezení určitého předmětu, za který dostanete předmět jiný. Tu největší novinku jsem si nechal nakonec – ve hře totiž budete kromě Lary určitou dobu ovládat i zcela novou postavu – chlápka s bradkou, jehož jméno je Kurtis Trent. Je členem starobylého řádu Lux Veritatis a jeho cesty se samozřejmě střetnou s těmi Lařinými. Hru si v jeho kůži můžete vychutnat až téměř u konce a prožijete s ním asi čtvrtinu její délky. Podle obrázků asi příliš nezujme, ale až si hru s ním vyzkoušíte, možná změníte názor. Jistě vás taky zajímá, jaký je vlastně ve hře příběh. Ten je asi nejrozvětvenější oproti těm všem, které byly v předchozích dílech. Jeho rozsáhlost je skutečně obrovská – budete svědky různých zvratů, vzpomínek či překvapení. Bylo by tudíž těžké ho tady rozepsat a taky bych vám nerad kazil hraní tím, že bych vše vyzradil. Ohodnotit celkově AOD je poměrně těžké. Je to staronové dílo se spoustou inovací v příjemně zpracované grafice navíc se skvělou potemnělou atmosférou. V mnohém může příjemně překvapit a v mnohém nepříjemně zklamat. Není to už zkrátka to, co bývalo – první díl měl ambice uchvátit většinu herní komunity. S každým dalším dílem se původní originalita a atmosféra vytrácela, nicméně to neznamená, že by hry byly špatné. Šestý díl je třeba se nejprve naučit a pochopit, že už se nesnaží být tím, čím byly předchozí díly. Chce nám ukázat něco nového – zcela nové pojetí hry. Je jen na vás, jak AOD přijmete.

Detaily

Platforma: PS2

Chcete vidět další Recenze platformy PS2? Přejděte na stránku PS2 Recenze.