The Elder Scrolls IV.: Oblivion - recenze

[b]Sázka na jistotu[/b] Playstation 3 potřebuje dobré tituly jako sůl, protože majitelé nové konzole často zjišťují, že prakticky nemají co hrát, a to jak z hlediska kvantity tak i kvality. Naštěstí se blýská na lepší časy a právě The Elder Scrolls IV.: Oblivion od americké firmy Bethesda je příkladem parádně odvedené hry. Nedočkavci nemusí číst dál a s klidným svědomím mohou upalovat do prodejny koupit tuto vynikající hru. Za své peníze totiž dostanou pořádnou porci zábavy. [b]Svět, který stojí za to prozkoumat…[/b] Světem protřelí hráči vědí, že Oblivion existuje také ve verzích na PC a XBox 360. Upřímně se přiznám, že jsem je nikdy nehrál, přečetl jsem si pouze recenze a navštívil některá diskuzní fóra. Nejsem tedy žádný super znalec a až do minulého měsíce jsem žádný díl ze ságy Elder Scrolls nehrál. Z Oblivionu jsem měl tak trochu strach, přece jen je to hodně rozlehlá hra s obrovským množstvím možností. Jaké však bylo mé překvapení, když jsem se po pár hodinách do hry dostal a ta mě chytla neskutečným způsobem. Momentálně mám nahráno kolem 120 hodin a to jsem ještě zdaleka nenašel všechno, co hra nabízí. Musel bych hodně dlouho vzpomínat, kdy jsem u jedné hry strávil tolik času, v tomto případě se nechytá ani výborná Final Fantasy XII. [b]Právě začínáme[/b] Proč vlastně ten úvod? Chtěl jsem jen demonstrovat, jak hra zaujme i hráče, který o ní dopředu moc nevěděl. Nechává spoustu prostoru pro vaše prozkoumání, netlačí vás do plnění úkolů, vždyť hlavní příběh je skutečně velmi okrajový (tedy ne že by byl zbytečný, ale možností se nabízí nekonečné množství). Vraťme se ale na začátek, kdy plný nedočkavosti vkládám hru do mechaniky. Majestátní hudba nenechává nikoho na pochybách, že tohle bude příběh, na který se nezapomíná. Na začátku si vytvoříte vlastní charakter, na výběr máte z několika ras a povolání. Důležité je věnovat pozornost výběru hlavních vlastnosti, které pro vás budou klíčové při postupu na další úrovně. Trochu symbolicky jste bezvýznamným trhanem, který sedí ve vězení. Shodou okolností se zapletete do soukolí důležitých událostí, ze kterých již později nebude úniku. [b]Konec v nedohlednu[/b] Kouzlo hry spočívá v její volnosti. Můžete se zabývat lovem divoké zvěře v neprobádané divočině. Nebo co takhle navštívit jeskyni, mohl by tam být třeba poklad. Tlupa medvědů je ale nad vaše síly, ukořistěné věci ale můžete prodat, např. v hlavním městě impéria, které je nejblíže. Ve městě narazíte na chlápka, který se chce zbavit nekalé konkurence. Ale vy jste se chtěli zastavit koupit nové kouzlo, nebo se vydáte po stopách zlodějské gildy. Vsadím se, že nikdo nebude hrát hru úplně stejně, jednotlivé příběhové linky se rozbíhají do pavučiny lidských osudů. [b]Oči na stopkách[/b] Graficky je hra na úrovni, na kterou si rozhodně každý rád přivykne. Až uvidíte zapadající slunce nad horami, rozlehlé lesy lemované řekami, města, která vás vítají s otevřenou náručí, zůstanete pouze sedět a uznale kýváte hlavou. Z hlediska grafiky překonává hra i skvělou verzi z XBox 360 a je hra rozhodně nejlepší ze všech platforem, také nahrávací časy se příjemně zkrátily. Nejde však jen o statické obrazy, svět Oblivionu opravdu žije. Při bloumání lesem uvidíte proběhnout srnku (co takhle ji majznout mečem), seberete rostlinu, najdete jeskyni, u které se utábořili kanibalští skřeti, prostě pořád narážíte na něco a hra se přitom obejde bez různých doprovodných filmečků. Hudba nabízí několik příjemných variací, samozřejmostí je také plně namluvený dabing, na jehož realizaci se podílel třeba také Sean „Boromir“ Bean. [b]Nářez[/b] Co říct na závěr a zbytečně nemlátit prázdnou slámu. Pokud patříte mezi milovníky fantasy literatury a vždycky jste si představovali, jaké by to bylo prohánět se po kraji jako udatný rytíř, tak máte opravdu jedinečnou šanci. Při hraní této hry jsem si často říkal, jestli se mi to nezdá, protože výbornou hratelnost doplňuje perfektní zpracování. Navíc je potřeba uvážit, že si kupujete 100-200 hodin zábavy a přiznejme si, že to moc her dneska nenabízí. Chyby jsem v podstatě nenašel – vyjma některých grafických bugů, ale to je při takovém rozsahu bodnutí komára. Na mém soukromém žebříčku her se Oblivion propracoval hodně vysoko, za tento rok jsem nic lepšího nehrál, a to je v konkurenci Final Fantasy XII. a God of War 2 co říct.