Star Trek: Bridge Commander - ostatní

Autor: Ondřej Suchý | 25.07.2006
Žánr:  PC  | Ostatní  | Simulátory
Multiplayer: NE
Star Trek - co říct více? Čeká vás ohlédnutí za výtečným simulátorem, několik perliček ze světa Star Treku a spousta obrázků.
„Kapitánův osobní deník, hvězdný čas 54303.1 …“ Jinými slovy snad ani pravý Star Trek začínat nemůže a jinak nezačíná ani Star Trek: Bridge Commander. V roce 2002 společnost Activision s licencí filmového studia Paramount vydalo hru, která musela potěšit každého fanouška Star Treku. Především ale těch, kteří toužili být také takovým kapitánem, jako Kirk nebo Picard – prostě jen tak sedět na můstku a vydávat ty správné příkazy lidem okolo. Star Trek: Bridge Commander je právě takový simulátor dobře známého sci-fi. Je znát, že tvůrci chtěli, aby hra vyhlížela jako film, nebo seriálová epizoda či spíše celý samostatný seriál. Do značné míry se to povedlo. Už dramatický prolog vás bez jakéhokoliv varování vrhá do víru událostí. Píše se čtyřiadvacáté století, nedlouho po válkách s Cardassiany a Dominionem. Jste první důstojník na lodi USS Dauntless a zkoumáte právě podivné úkazy v systému Vesuvi. Váš kapitán v raketoplánu opouští loď, aby ve vědecké kolonii získal podrobnější údaje, když slunce systému znenadání exploduje. Přišli jste o kapitána a tak tak jste dostali těžce poškozenou loď zpátky do doku. Co se stalo a proč, zůstává prozatím záhadou. Velitelství Hvězdné flotily vás urychleně povýší na kapitána a pošle vás zpět na záchranou misi tamním koloniím. Zároveň budete postupně odhalovat příčiny neštěstí. V některých misích vám budou pomáhat členové posádky Enterprise. Jmenovitě kapitán Jean-Luc Picard a poručík Data, oba namluvení svými originálními hereckými představiteli, Patrickem Stewartem a Brentem Spinerem. Hlavní dějová zápletka, ve které figuruje zase další nová, neznámá, vyspělá civilizace, je velmi neoriginální a podprůměrná. Na druhou stranu scénář příběhu vychází z těch nejlepších startrekovských tradic, takže celkový dojem je více než uspokojivý. Základní pohled je právě takový, jaký známe z filmů a seriálů. Z kapitánského křesla uprostřed můstku udílíte rozkazy, kolem sebe máte své zaměstnané důstojníky a před sebou obrazovku. I když loď lze řídit i manuálně z pohledu třetí osoby (tzv. taktický pohled), klasický obrázek je rozhodně praktičtější. Směr pohledu ovládáte myší. Když na některého ze svých důstojníků pohledem „najedete“, objeví se menu, přes které mu můžete zadat příkaz. Namísto myši můžete použít klávesy F1 – F6. Je docela milé, že postavy vám vždy věnují pohled a osloví vás. V boji můžete svému střelci buďto zadat pokyny, zda chcete nepřítele zničit, nebo jen vyřadit, případně na který ze subsystémů má soustředit palbu. Anebo kontrolu zbraní převezmete sami a střílíte, jak libo. Je užitečné zapamatovat si klávesové zkratky alespoň těch nejčastěji používaných příkazů. Není to pravda tak přehledné. Na druhou stranu manipulovat uprostřed boje pouze s myší je dost složité a znamená ztrátu přinejmenším drahocenného času. Je nabíledni, že když hra vychází z filmových vzorů, bude obsahovat také podobnou filosofii. Startrekovská série má v sobě dvě vize. Tu první, takřka utopickou víru v dokonalost člověka, která je nejvýrazněji patrná v původním seriálu Star Trek; a druhou, výrazně militantnější a méně utopickou, jejímž symbolickým zástupcem může být skvělý film Star Trek II: Khanův hněv. První vize je bezpochyby zajímavá pro vědce nebo filosofy. Ale přiznejme si, že těch je mezi hráči počítačových her poskrovnu. Kolemjdoucí cynik by možná poznamenal, že krom toho na vymýšlení věčných vědeckých otázek a morálních dilemat tvůrci nemají právě mozkové buňky, tím méně náladu. Logicky tedy větší manévrovací prostor poskytuje tvůrcům ona vize druhá. Zatímco v prvém případě by startrekovský námět šel zpracovat možná tak do podoby logického kvizu, případně adventury, v případě druhém snadno nalezneme nejednu akční hru, střílečku, nebo v případě Bridge Commandera simulátor. Duchovní otec Star Treku, Gene Roddenberry, by s tím asi velmi důrazně nesouhlasil. Je ostatně známou skutečností, že se Roddenberry častokrát nepohodl se štábem, natáčejícím filmová dobrodružství, až byl nakonec odlifrován do pozice „výkonného poradce“, čímž ho Paramount fakticky zbavil jakékoliv možnosti ovlivňovat podobu scénářů. Star Trek v té verzi, jak ho známe z televize či kina, je především o lidech. O tom, že v minulosti, současnosti nebo budoucnosti to budou vlastně pořád stejné lidské bytosti. Technika ve většině případů hraje pouze úlohu rekvizity. Možná vás také jako mě štvalo, že vesmírné lodě, tolik exponované jako vlajkové bitevníky Federace, až na výjimky plnily v seriálech potupnou funkci autobusu – posádka v lodi přiletěla k nějaké planetě, hodinu tam trčela, a když všechno vyřešila, tak prostě nasedla zpátky do lodi a odletěla pryč. Že lodím samotným, těm mocným gigantickým korábům nebylo věnováno více prostoru. Počítačové hry jdou přesně opačným směrem. To podstatné, díky čemu uspějete, je technika a vybavenost lodi. Bridge Commander jakožto simulátor stojí někde mezi tím. Ponechává charakterům důležitou roli, avšak bez účinných zbraňových systémů byste neměli sebemenší šanci. A věřte, že jejich používání bude po většinu času hlavní pracovní náplň. Mimochodem, vesmírné lodě Federace ze Star Treku, s primárním trupem ve tvaru disku a dvěma rovnoběžnými gondolami pro warp pohon, byly v žánru sci-fi jevem velmi neobvyklým. Originální design startrekovských lodí byl dílem čtyř výtvarníků: Waltera M. Jeffriese (původní seriál), Andrewa Proberta (první filmy a počáteční fáze The Next generation), Rick Sternbach a Michael Okuda. Jakkoliv podivný se na první pohled mohl tvar lodí zdát, člověk se brzy do Enterprise, majestátně plující vesmírem, prostě musel zamilovat. Ze Star Treku se od těch dob stal fenomén s vlastní fiktivní historií osob, planet i lodí. Tým grafiků při práci na Bridge Commanderu mohl využít už dobře zavedené modely. V příběhu si vyzkoušíte můstek dvou lodí: USS Dauntless a USS Sovereign. V simulovaném boji sice můžete ovládat kteroukoliv z lodí v databázi, ty ale vlastní můstek ve hře nemají. Alespoň ne v originální verzi hry. Na internetu ovšem při troše snahy najdete nejhůznější doplňky. Dauntless patří do třídy Galaxy, stejně jako třeba Enterprise ze seriálu Star Trek: The Next Generation. Sovereign je lodí výrazně modernější a také výrazně silnější. Je prototypem nejnovější třídy federačních plavidel. Ačkoliv se musím přiznat, že mi víc přirostla k srdci USS Dauntless, kterou nakonec potká smutný osud,v tuhých bitvách druhé půlky příběhu silnější loď vskutku oceníte. Se Sovereignem se poprvé setkáte hned ve třetí misi, kdy jej bezbranného musíte ochránit před útokem silných Romulanských lodí. Jak se příběh vyvíjí dál, coby úspěšný kapitán vám Flotila svěří právě prototyp třídy Sovereign. Jeho můstek vypadá trochu jinak než na Dauntless. Technický a vědecký důstojník sedí takřka v jedné řadě s vámi a prvním důstojníkem, takže chcete-li jim zadávat rozkazy, myší se k nim dostanete dost obtížně. Jednodušší je pak použít klávesy F4 respektive F5. Postavy jsou vytvořeny dostatečně dobře na to, abyste bez problémů identifikovali své staré známé Picarda i Data. Odstup několika let od výroby je znát, ale není to nijak dramatické. To grafická tvorba vesmíru a vesmírných lodí, to musí být pro každého lahůdka. Alespoň to tak vypadá, protože u vesmírných simulátorů zpravidla tím nejpodařenějším bývají právě kosmická plavidla. Prohlížet si temným prostorem pomalu plující Dauntless nebo Sovereign opravdu stojí za to. Ani interiér lodí co do přesvědčivosti nijak nezaostává. Ostatně obrázky mluví samy zas sebe. Přesto se autoři nevyvarovali jedné nepěkné chyby – že totiž při venkovním pohledu skrz loď prosvítají hvězdy. Bylo by chybou zapomenout na hudbu. I to je bezesporu pro tvůrce her o Star Treku velká výzva. Ze seriálů, ale především z filmů jsme zvyklí na výrazné soundtracky. Jerry Goldsmith má za hudbu k prvnímu filmu nominaci na Oscara, což hovoří samo za sebe. Ve druhém a třetím filmu zase hraje na míru dokonale střižená dobrodružná symfonie Jamese Hornera, podle mnohých fanoušků Star Treku (a osobně jejich názor sdílím) ještě podmanivější než Goldsmithova. Přesto každá hudba ke science fiction, ať už filmu nebo hře, je v podstatě velmi podobná. Výstižně to řekl sám James Horner: „Lidé mají tendenci porovnávat hudbu k vesmírným filmům, jako Williamsovy Hvězdné války a Goldsmithův Star Trek I. Jsou tu přirozeně podobnosti. Když zavřete oči a pustíte si hudbu ze Star Wars a mou k Star Trek II, první co vás udeří do uší je, že v obou hrají tytéž nástroje. Williams se svou hudbou k Star Wars vytvořil trend pro hudbu k vesmírným filmům, protože Star Wars byly první skutečně velký vesmírný film. Nicméně, styl hudby je velmi staromódní. Funguje stejně dobře, ať jste ve vesmíru nebo na pirátské galeoně.“ (citováno ze serveru startrek.cz) Originální hudbu pro Bridge Commandera má „na svědomí“ Danny Pelfrey. Nedá se říct, že byste si jí hned všímali. Je spíše nenápadná, nevtíravá, romantická a s nádechem optimismu. V bojových sekvencích trochu přidává na důrazu. Je asi otázkou vkusu, zda ji oceníte či nikoliv. Osobně Pelfreyho hudbu hodnotím poměrně vysoko, a to z toho důvodu, že ani po měsíci hraní jsem necítil potřebu ji vypnout. *25* *26* *27* Když už jsem prve nakousl nedostatky, musím zmínit ještě dvě věci, které ovlivňují hratelnost. Za prvé malou, prakticky nulovou variabilitu řešení úkolů. Každá mise má prostě jen jedno správné řešení a pokud nejednáte podle „neporazitelného scénáře“, jak by řekl kapitán Kirk, velitelství vás okamžitě postaví před soud za zanedbání povinností, čímž pro vás hra končí. Důmyslný způsob, jak předejít iniciativnímu jednání. Kdo má rád ve hře velkou volnost, tady ji asi nenajde. Na obhajobu je možné zopakovat, že onen scénář je na úrovni velmi dobrého filmu, takže i ta menší volnost se dá tolerovat. Za druhé: ukládání hry je automatické po každé misi, respektive jejím úspěšném splnění. Neexistuje, že byste si hru uložili tehdy, když si zrovna potřebujete odskočit, nebo před náročným bojem s přesilou. Když se vám po půlhodinovém náročném plnění mise podaří udělat botu, nebo nevyváznete z boje živí, máte smůlu a celé to martýrium musíte chtě nechtě absolvovat znovu. To sice zvyšuje snažení hráčů, ale zároveň také jejich nervozitu a rozladěnost. *28* *29* *30* Jste-li fanoušci fenoménu Star Trek a navíc ještě patří mezi vaše oblíbené žánry simulátory, pak pro vás lepší tip těžko můžu mít. Přes své čtyři roky stáří jde o simulaci velení kosmické lodi na výborné úrovni. Račte na můstek, kapitáne, a pozor na Cardassiany – mají něco za lubem. *31* *32* *33* *34* *35* *36* *37* *38* *39* *40* *41* *42* *43* *44* *45*

Detaily

Distributor: 8
Platforma: PC
Multiplayer: NE
Doporučená konfigurace: Pentium II 450 MHz, Windows 95 OSR2/98/ME/2000/XP, 64 MB RAM, 750 MB na disku, DirectX 8
Hratelnost:
89%
Grafika:
85%
Zvuk:
80%
Výsledný dojem:
0%
Celkové hodnocení:
88%

Chcete vidět další Ostatní platformy PC? Přejděte na stránku PC Ostatní.