Sherlock Holmes: Případ stříbrné náušnice - recenze

Autor: Michael Davidík | 28.02.2005
Žánr:  PC  | Recenze  | Adventury
Multiplayer: NE
Napodruhé se to povedlo. Druhý pokus o převedení Sherlocka Holmesa do počítačové podoby z dílny Frogwares je adventurou jako řemen.
Nejznámější detektiv? Columbo, Kojak, Schimanski, nebo dokonce snad Marek Vašut alias Martin Tomsa? Kdepak, pro odpověď musíme jít zpátky v čase, respektive do předminulého století na adresu 221b Baker Street. Přesně tak, odtud vítr vane. Nejedná se o nikoho jiného než o fenomenálního detektiva Sherlocka Holmese, kterého na svět přivedl jeho duchovní otec, skotský spisovatel sir Arthur Conan Doyle, již před více než sto lety. Pochybuji, že by jej někdo z vás neznal, vždyť knihy, filmové plátno a v posledních letech i interaktivní svět, všude tam je Sherlock Holmes jako doma. A nutno dodat, že právem. Srdce počítačových hráčů si tento brilantně počínající detektiv snažil získat již v 90. letech minulého století. Zejména titul The Lost Files of Sherlock Holmes: The Case of the Rose Tattoo je obecně považován za nejlepší převedení legendárního Sherlocka do počítačové podoby. Ve století současném se o zaplnění mezery na trhu postarala ukrajinská vývojářská společnost Frogwares. Ta hrou Sherlock Holmes: The Mystery of the Mummy sice nikterak hráče ze židle nezvedla, přesto se dal tenhle první pokus brát jako relativní krok správným směrem. Zmíněná first-person adventura si tehdy příznivce naštvala především absencí Dr. Watsona, zastaralým technickým zpracováním a totální ignorací dialogů, hnacím to prvkem Sherlockových příběhů. Nyní je však vše napraveno, napodruhé se to povedlo a tvůrci z Frogwares předkládají adventuru s názvem Sherlock Holmes: Případ stříbrné náušnice (The Adventures of Sherlock Holmes: The Case of the Silver Earring), ve které dokazují, že zvládnou více než jen pouhý průměr. Příběh byl, je a vždy zůstane (doufám) tím nejdůležitějším prvkem každé správné adventury. V případě Sherlocka Holmese to navíc platí dvojnásobně, ne-li více. Bez něj by hra na toto téma byla jako on sám bez své dýmky, bez své typické čepice, lupy nebo třeba Dr. Watsona. Toho si naštěstí byli vědomi taktéž samotní autoři. Předkládají zápletku, která, jak už bývá zvykem, začíná zcela nevinně. Sherlock Holmes je společně se svým věrným přítelem Dr. Watsonem pozván na jistou recepci pořádanou na počest Lavinie, dcery významného stavebního magnáta sira Bromsbyho. Ta nejen že se vrací po šesti letech zpátky do Anglie, ale současně slaví i své osmnácté narozeniny. Oba gentlemani pozvání samozřejmě přijímají. Jedním z bodů programu je rovněž proslov magnáta Bromsbyho, který má podle všech zúčastněných něco velmi důležitého na srdci. Nálada a atmosféra v sále (a hlavně přítomnost Sherlocka) věstí, že tady se stane vražda. A od domněnky ke skutečnosti je pouhý krůček. V době, kdy se Melvyn Bromsby chystá pronést svou řeč, ozve se rána a bezvládné magnátovo tělo se kácí k zemi. Vrah byl rychlý a neomylný. Od tohoto okamžiku se na scéně roztáčí vyšetřování, jež bude mít pod Holmesovou taktovkou opět jedinečný náboj a styl. Scénář ke hře pochází z pera jednoho velkého fanouška příběhů Sherlocka Holmese (a detektivního žánru vůbec) a nezbývá než prohlásit, že se tato skutečnost dokonale odráží ve výsledku. Příběh obsahuje vše podstatné, je dokonale tajemný, zapeklitý, plný neočekávaných situací a nezbytných dějových zvratů. Mám za to, že neurazí ani ty největší příznivce slavného detektiva. Zde poprvé je potřeba před autory pořádně smeknout klobouk. Druhé smeknutí přichází záhy. Pokud jsem před chvíli vyzvedl příběh, pak atmosféru, kterou dokázali autoři navodit, musím vychválit téměř do nebes. Vzbudit pocit, že jste v Londýně 19. století, není nikterak jednoduché, ve Stříbrné náušnici se však tvůrcům tento kousek povedl na výbornou. Dokonalá atmosféra čiší takřka z každého obrazu. K nebývalé uvěřitelnosti přispívá podstatnou měrou charakteristika jednotlivých postav. K těm nejvíce propracovaným patří nepochybně samotný Holmes a Dr. Watson. Trojici velmi zdařilých pak uzavírá oficiální vyšetřovatel případu ze Scotland Yardu, inspektor Lestrade. Povaha tří pánů je přesně taková, jakou ji zasvěcení hráči očekávají. Holmes je elegán, který exceluje svými bezchybnými úsudky a dedukcemi. Během vyšetřování si vždy drží od všech zúčastněných patřičný odstup a nenechá se ovlivnit jejich jakýmikoliv citovými výlevy. Naopak Dr. Watson je člověk, který povětšinou s lidmi soucítí, dokáže jim vnést pocit naděje a jeho detektivní schopnosti taktéž nepatří k zanedbatelným. Jeho dedukce jsou podloženy vlastním úsudkem, a i když jej musí Holmes občas nepatrně navést správným směrem, jeho práce je nedílnou součástí vyšetřování. Nezklame ani inspektor Lestrade, jenž je se svými vyšetřovatelskými metodami a závěry úplně někde jinde než pánové Holmes a Watson. Být jen na něm, případ by byl co nejdřív uzavřen a za viníka označen první lepší podezřelý. Zbylé postavy příběhu sice už nejsou tak propracované, přesto na vysoko nastavenou laťku s přehledem dosáhnou. Případ stříbrné náušnice je hrou, která se navrací ke starým dobrým adventurním kořenům. Je zpracovaná klasickým point-and-click způsobem a na rozdíl od předchozí "holmesovky" ze stejné tvůrčí stáje je pohled z vlastních očí nahrazen tradičním pohledem třetí osoby. Chtělo by se až říct, že hra je tak konzervativní, jak jen samotní Angličané umějí být. Obvyklé je rovněž ovládání. Levé "myšítko" slouží pro všemožné akce (otevírání, používání předmětů, pro rozhovory apod.). Po kliknutí pravým tlačítkem se na obrazovce objeví obvyklý inventář, kde bydlí všechny vaše nalezené cennosti. K dispozici je i poznámkovník, do kterého se automaticky zapisuje vše podstatné. Počínaje záznamy všech rozhovorů, konče výčtem vašich objevených stop. I přestože se jedná o léty prověřené ovládání a jeden by řekl, že se na něm nedá nic pokazit, existují výjimky potvrzující pravidlo. Tahle hra je jednou z nich. Menším neduhem je nemožnost vrátit předmět do inventáře pouhým kliknutím pravého tlačítka (je zapotřebí ho umístit do inventáře na patřičné místo manuálně). To by se ještě překousnout dalo, co ovšem přehlížet nelze, je práce s kurzorem. Ten má drobet vlastní hlavu a vy jej budete jen ztěžka učit skákat tak, jak vy pískáte. Nezřídka se dostanete do situace, kdy přestože ikona kurzoru signalizuje změnu na ikonu udávající přechod do jiné lokace, vy se můžete uklikat k smrti a přesto postava lokaci neopustí. Častým jevem je i stav, kdy se v určitém místě změní "pohybový" kurzor na kurzor udávající možnost nějaké akce, ovšem stačí myší najet někam jinam a při návratu na stejné místo se už změny kurzoru nedočkáte. Navrch u dvou akčnějších vsuvek, které se ve hře vyskytují, možná díky tomu nejednou propadnete beznaději. Exces nereagujícího kurzoru dokáže pořádně vytočit i u relativně "statické" hry typu adventura, kde rychlé reakce nejsou příliš zapotřebí. Dějová linie se rozprostírá do pěti kapitol, z nichž každá se odehrává v průběhu jednoho dne. Na závěr každého dne je pro hráče přichystán malý, ale za to dostatečně originální kvíz, který prověří vaše vyšetřovatelské závěry. Odpovědi čerpáte z informací, jenž jste během dne nabyli. Na každou otázku musíte správně odpovědět (ano/ne) a současně ji podložit náležitým důkazem. Ten naleznete ve vašem zápisníku. Povedený nápad však trochu kazí občasná nejednoznačnost otázky, ke které se hodí více než pouhý jeden důkaz. To samozřejmě vede k nepříjemnému zkoušení způsobem pokus omyl. Během kapitoly vás vždy čeká pátrání po dalších důležitých stopách, vyslýchání jednotlivých postav a vůbec veškerá klasická detektivní činnost. Ta je také základem sporného bodu samotné hry. Ačkoliv je v ostatních adventurách přítomnost prvku zvaného pixel hunting vždy nevítanou a zbytečně frustrující záležitostí, zde v jistém úhlu pohledu smysl má. Každý, kdo si dokáže představit práci detektiva alá Holmes, ví, že jeho nedílnou součástí je hledání i těch nejmenších věcí a stop, které by mohly alespoň zdánlivě s případem souviset. Čeho si běžný člověk ani nevšimne, to musí dobrý detektiv najít. A jak jinak než pixel huntingem tuto činnost do hry implementovat. Tedy na jedné straně je to krok, jenž je potřeba obhájit, na straně druhé počítejte s tím, že spoustu věcí jen tak letmým pohledem neobjevíte, tudíž budete muset pořádně zbystřit zrak, popřípadě nasadit styl "šmidlání kurzoru po obrazovce". Naneštěstí ve spojení s často nereagujícím kurzorem je to občas pekelně těžké a nepříjemné. Hráčovy zuby skřípou, hladina vzteku nebezpečně stoupá a chuť hru odinstalovat taktéž. Příjemným zpestřením hry je možnost hrát za oba hlavní charaktery, tedy Sherlocka Holmese i Dr. Watsona. Zatímco činnost Holmese spočívá v hledání všech možných i nemožných důkazů, nejdůležitější aktivitou Watsona je povětšinou vyslechnutí postav hrajících v případu nějakou roli. S Watsonem také řešíte již zmiňovaný závěrečný kvíz. Poměr herního času stráveného s jednou či druhou postavou hraje výrazně pro Holmese, což je pochopitelné. Možnost ovládat Watsona je opravdu jen pouhou zajímavou odbočkou, která pomáhá vykreslit takřka bezchybnou atmosféru. Pátrání po důkazech vás zavede do řady zajímavých lokací. Ať už se jedná a jakékoliv místa, jedno mají společné, v každém z nich na vás dýchne ta pravá dobová atmosféra. Vyšetřování se neomezuje jen na pouhé sbírání předmětů, ale též na řešení záludných puzzlů. Není jich sice mnoho, ale na druhé straně nenásilně zapadají do kontextu a můžete si být jistí, že pořádně potrápí vaše mozkové závity. Jen tak mimochodem, o všech hlavolamech platí, že jsou nesmírně nápadité a notnou měrou oživují fádnost vyšetřování. Aby byl výčet kompletní, je potřeba zmínit se ještě o dvou akčněji laděných mezihrách. Jedna prověří vaše schopnosti tichého a nenápadného pohybu, druhá naopak rychlost a orientační smysl. Naštěstí patří obě do kategorie průměrně obtížných, tudíž by neměly nadělat výrazných problémů. Ale jsem názoru, že si je autoři mohli přeci jen odpustit. Sherlock Holmes: Případ stříbrné náušnice se nadmíru povedl i z pohledu grafického. Jak moc? Hodně moc! Všechny obrazovky jsou do posledního detailu precizně vymodelovány a v superlativech lze mluvit i v případě použitých textur (i přestože to občas svádí k pocitu, že něco působí možná až příliš uměle). To stejné platí taktéž o všech postavách, dokonce i když se to všechno dá do pohybu, výsledek působí impozantně. Stejně povedená je audio stránka. Zvuky přirozeně zapadají do daného prostředí a vypínat reproduktory kvůli nim ani zdaleka nemusíte. V opačném případě byste totiž přišli o skvělou orchestrální hudbu od skutečných mistrů (Paganini, Mendelson) a v neposlední řadě také o výtečný dabing. Jako zbytečné puntičkářství vám může připadat obsah následujícího odstavce, přesto si pár šťouchů do vosího hnízda neodpustím. Chyby neovlivňující hratelnost se sice ve větší či menší míře vyskytují v každé hře a moc se o nich nemluví, přesto si dovolím udělat výjimku, protože ve vší té dokonalosti hry působí jako pěst na oko. Začnu těmi technickými. Tak třeba hra stínů nepatří k úplně dokonale zvládnutým. Pokud se stín promítá na podlahu je ještě vše v pořádku, ovšem stačí (v některých případech) aby se do cesty postavila překážka a stín se na něj zkrátka nepromítne. Domnívám se také, že autoři mohli značně rozšířit animace. V dnešní době se už zkrátka nenosí takové to máchání rukama naprázdno a zčernání obrazovky při přechodu mezi lokacemi beru také jako zbytečný přežitek. Dalším kiksem je vlnění trávy v jisté lokaci. Vítr fouká, tráva se vlní, ale v rámci jedné obrazovky třeba jen některá. Navíc trochu nelogicky působí animace trávy, když oblečení postavy se ve stejné lokaci ani nehne a o statických kalužích nemluvě. Další sek se týká seznamu hostů recepce. I přestože patřili Sherlock Holmes a Dr. Watson mezi pozvané, jejich jména na seznamu chybí. A naposled něco z podobného soudku. Sherlock si v jedné lokaci nasadí roušku přes ústa (tu si budete muset představit, vizuální podoby se bohužel nedočkáte), poté přijde Watson a Holmes mu říká, že musí odejít a rovněž si najít roušku. Watson se po chvíli vrátí i s rouškou, a to jen proto, aby mu Holmes oznámil, že oba musejí odejít. Nad smyslem tohoto počínání (proč tedy nešli rovnou?) lze jen spekulovat. Sherlock Holmes: Případ stříbrné náušnice je nicméně skvělá adventura. Perfektně napsaný příběh, ještě lepší atmosféra a dokonalé grafické ztvárnění snadno převálcují těch pár technických chyb a nepříjemných (nelogických) momentů. Hra zdatně obstojí i v porovnání s knihami či nejlepšími filmy s tématem Sherlocka Holmese. Pro fanoušky a adventuristy v jedné osobě naprostá povinnost. A vy, kteří jste ještě náhodou neměli s panem Holmesem tu čest, pak to zkuste napravit třeba prostřednictvím světa počítačových her. Titul Případ stříbrné náušnice vám věrně předvede, o co vlastně běží.

Detaily

Distributor: 7
Platforma: PC
Multiplayer: NE
Doporučená konfigurace: CPU 700 MHz, 256MB RAM, 64 MB graf. karta
Hratelnost:
80%
Grafika:
90%
Zvuk:
85%
Výsledný dojem:
0%
Celkové hodnocení:
85%

Chcete vidět další Recenze platformy PC? Přejděte na stránku PC Recenze.