Mercenaries - recenze

Autor: Michael Davidík | 15.03.2005
Žánr:  PS2  | Recenze  | Akční
Multiplayer: NE
Ještě nevíte kam jet na dovolenou? Máme pro vás žhavý tip: Severní Korea je v současnosti velice atraktivní!
Válka. Taková hnusná věc a přesto v řádách hráčů tolik oblíbená. Historie nabízí spoustu inspirací tak proč jich nevyužít, že? Začíná to už ve starověké Číně, kde se mezi sebou mlátily Tři Království, pak jsme tu měli feudální Japonsko, nepočítaně her ze druhé světové, nějaké ty vietnamky (myslím vietnamskou válku, ne obyvatelky této asijské země) a několikrát jsme se podívali i do Iráku. Byly tu ovšem i konflikty čistě fiktivní, a mezi ně se tématem řadí i dnes recenzovaná hra od Pandemic Studios, tvůrců skvělého Star Wars: Battlefront a Full Spectrum Warrior. V případě Mercenaries: Playground Of Destruction se autoři inspirovali sérií Grand Theft Auto a nabízejí, dalo by se říct, jeho válečný klon. Jak se povedlo skloubit otevřenost GTA s válečným konfliktem, na to odpovím na následujících řádcích. Bylo nebylo, nebo spíše bude nebude, v blízké budoucnosti se začíná blýskat na lepší časy. V Severní Koreji se ujímá moci prezident Kim a snaží se svou zemi sjednotit se sousedy z řad jihokorejského obyvatelstva. Jenomže jak už to tak bývá, na scéně se objevuje zlý záporák, v našem případě je to generál Song, Kimův syn, který svého otce zavraždí a převezme vládu. To by ještě nebylo tak hrozné, pokud by jednoho krásného dne nepřišla australská námořní flotila na fakt, že Severní Korea prodává teroristům nukleární zbraně. OSN, tedy spíše jeho herní ekvivalent zvaný Allied Nations, vtrhne do země s cílem udělat pořádek a zbavit Songa vlády. A nejsou sami. K válečnému konfliktu, do kterého jsou kromě AN zapojeny i jihokorejská vojska, se přidá i Čína a vydělat se na něm snaží také ruská mafie. Chaos začíná a v tu chvíli vstupuje do hry organizace Executive Operations, která do oblasti vyšle žoldáka, aby polapil Songa a získal tak odměnu, která je na něj vypsaná - 100 milionů dolarů. Kdo by odolal, že? A tak se do nejnebezpečnějších míst na světě dostává hrdina, vybaven puškou, granáty a balíčkem 52 karet. Ty, inspirované podobným balíčkem používaným vojáky v Iráku, symbolizují důležité osobnoti Songova režimu. Destrukce a honba za pikovým esem může začít. Tedy, ne tak docela. Ještě před začátkem si totiž hráč musí zvolit jednoho ze tří nabízených hrdinů. Na výběr je Matiass Nilsen, švédský žoldák, který si libuje v destrukci, dále pak Jennifer Mui, Britka narozená v Hong Kongu, vyznačující se silnou nedůvěřivostí k ostatním, a nakonec také Chris Jacobs, Američan poznamenaný ztrátou svých blízkých kolegů v akci, které velel. Jak vidíte, je z čeho vybírat. Rozdíly při hraní jsou ale pouze minimální a prakticky nepostřehnutelné, takže výběr hrdiny je převážně otázkou vašeho vkusu a nejvýznamnější odlišnosti jsou při rozhovorech s Fionou, operátorkou z ExOps, která celou akci řídí, dává užitečné rady a některé rozhovory jsou vcelku zajímavé. Jinak ovšem příběhu moc nečekejte - tady se prostě válčí a na nějaké komplikované dějové složitosti tu skutečně není čas ani prostor. Mercenaries připomíná GTA již od prvních chvil snad ve všech ohledech, včetně typického výřezu mapy a možnosti ukrást libovolné vozidlo ve hře. Ta se dají rozdělit na několik druhů. Zatímco obyčejné automobily stačí zastavit a zbavit je řidiče, u vozidel se střílnou je třeba nejprve zabít střelce a až poté je možno objekt odcizit. Speciální kategorií jsou pak helikoptéry (s neuvěřitelně intuitivním ovládáním), kde Mercenaries přináší zásadní novinku - je možno krást je přímo ze vzduchu. Pokud vrtulník letí dostatečně nízko, stačí pod něj naběhnout a trojúhelníkem si ho přivlastnit. Postava vyskočí na stroj, vyhodí pilota a ovládání je svěřeno do vašich rukou. Mercenaries si tedy v žádném případě nehraje na ultra-realistickou akční hru, vše je podřízeno zábavě a volnosti. Jak už jsem zmínil výše, v oblasti se nacházejí 4 frakce, kterým můžete pomáhat. Ke každé je přiřazen ukazatel toho, jak moc vás zrovna žerou a pokud je v červených hodnotách, očekávejte hodně vřelé přivítání všemi dostupnými prostředky. Naštěstí, stejěn jako ve skutečném světě, peníze zde hrají hlavní roli a tak se dá přízeň i koupit - stačí zaplatit strážci u hlavního sídla a vaše hříchy jsou smazány (něco jako odpustky - pěkně drahé odpustky). K tomuto tématu se váže také systém převleků. Ne, nemůžete se zde převléknout za vodníka, ale volbou správného vozidla docílíte toho, že před ostatními vypadáte jako člen strany, v jejímž majetku jedete. Řekněme tedy, že je před vámi dlouhá cesta plná potyček se severokorejskými vojáky. Samozřejmě můžete vyrazit přímo do bitvy a prostřílet si cestu skrz, ale třeby bude lepší sednout do severokorejského automobilu a projet až k cíli nepoznán. Samozřejmě převleky nejsou neprokouknutelné - jakmile zaútočíte nebo vás spatří vysoce postavený seržant, je vaše přestrojení ztraceno a to mnohdy může přinést fatální následky. Volba, jak řešit danou misi, je tedy na vás. Tuto volnost podporuje také fakt, že drtivá většina mapy je přístupná, proto se dají hledat alternativní cesty, při kterých se vyhnete nepřátelům nebo jim vběhnete do zad. Takže trocha přemýšlení se vyplatí. Další unikátní vlastností Mercenaries je možnost zbourat jakoukoliv budovu. Ano, pokud třeba vidíte ošklivý panelák, který dle vašeho názoru hyzdí okolní krajinu, není nic snazšího než ho vyhodit do povětří. Do okolí se rozvíří obrovský oblak prachu a kouře a celá budova se sesune k zemi, aby za sebou nechala jen dýmýcí trosky. A nejen ručními zbraněmi živ je žoldák, a tak si přes všemocnou ruskou mafii můžete objednat jeden z mnoha leteckých úderů, od slabé, ale přesné rakety, přes útok F-117 a kobercové bombardování až po impozantní Bunker Buster Bomb, která nejprve pronikne vnější strukturou cíle (slabý výbuch může poprvé zmást) a poté exploduje s impozantní tlakovou vlnou, která ovlivňuje vše okolo. O fyziku objektů se stará Havok engine, a nutno říct, že je skutečně výborný. Všechny exploze vypadají naprosto neskutečně a když při nich ještě realisticky létají vzduchem kusy trosek, je to prostě nádhera. Na takový ocelový pilíř je třeba si dávat pozor, protože dostat tím do hlavy by vaše postava nemusela rozchodit. Jak tedy dopadlo to nejdůležitější - akce? Skvěle, nebýt jedné podstatné chybičky, a tou je umělá inteligence počítačem ovládaných vojáků. Dokud jsou ve vozidlech, je to ještě slušné a dokážou vás hodně potrápit. Pokud mají v ruce raketomet, vzhledem k jejich slabému pudu sebezáchovy vám raketou vypálenou z jednoho metru taky dokážou pocuchat účes. Ale dejte jim do ruky obyčejný automat a stávají se z nich neschopní pěšáčci, kteří se, pokud náhodou vystřelí, do vás stěží trefí, natož aby nějak ohrožovali. Situace se trochu zlepší později s nástupem elitních jednotek, ty ale většinou jen víc vydrží a o nějakém zásadním pokroku v uvažování se nedá mluvit. Když už jsou bojovníci hloupí, alespoň jich je hodně takže nějaká výrazná nuda nehrozí. Zaměřování je téměř kompletně manuální, ale při míření na pohyblivý cíl vám hra efektivně pomáhá. Pro přesnost stačí přikleknout, což vám ale u takové bazuky moc nepomůže. V Mercenaries je totiž nejlépe zpracovaná dráha rakety, kterou jsem kdy viděl. Zapomeňte na rovně letící střely které zasáhnou co potřebujete. Tady jde taky o štěstí, jelikož výstřel z raketometu má různě zkřivenou trajektorii. Najednou u sebe můžete nést pouze dvě zbraně a musím říct, že mi zde trochu chyběla nějaká malá pistole, která by se dala použít v nejnutnějších případech. Ačkoliv narozdíl od mnoha jiných her, když vám v Mercenaries dojde munice, není vše ztracenou. Vaši kamarádi z matičky Rus mohou klidně použitím helikoptéry doručit jednu z mnoha typů zásobovacích beden přímo do bitevní vřavy (ačkoliv pokud vám Ivánka sestřelí, zásoby se dost prodraží - za smrt spojenců a civilistů se draze platí). Abyste mohli pochytat všech 52 zloduchů, budete muset nejprve získat info o jejich lokaci. To sice není nutnost (můžete na něj narazit i náhodou, ale dovíte se to až po jeho zabití), ale jelikož za mrtvolu je jen poloviční cena než za živého zajatce (s tím se dá v mučírnách užít spousta zábavy, že), je vždy lepší zjistit si přesnou pozici hledaného, abyste se vyvarovali možnosti ho omylem zastřelit. Znalosti o jejich pozici dostáváte spolu s tučnou finanční odměnou za plnění misí. Hra je rozdělena do čtyř kapitol, během každé z nich jdete po jedné barvě karet. Na kartách křížových jsou poměrně neškodní bussinessmeni, takže jejich dopadení je jen o málo obtížnější než ukradnout civilistovi auto. Postupem času však náročnost roste a pikový balíček už dá pořádně zabrat. Vrcholem každé kapitoly jsou pak bossové ve formě esa, kteří se vyskytují na samostatných ostrovech, na které se jinak nedostanete. Vzhledem k nemožnosti ukládat hru během mise se tak tyto rozsáhlé výpravy stávají vcelku záludnými, ale celkově je hra přijatelně obtížná. Grafika, ačkoliv má bombastické výbuchy, je hyzděna neuvěřitelně krátkým dohledem, který je omezován velice hustou mlhou. Na druhou stranu je ve hře skvěle zpracován kouř, například v kontaktu z roztočenou vrtulí helikoptéry se realisticky víří. Animace postav je zdařilá a je při ní použita fyzika krejčovské panny, takže při explozích mrtvoly lítají jako při leteckém dnu. Celou hru doprovází impozantní hudba a realistické zvukové efekty. Ty byly nahrány ve studiu Skywalker Sound, což samo o sobě zaručuje nějakou tu kvalitu. Namluvení také nezaostává, takže po zvukové stránce obstála hra na jedničku. Chybou, nebo spíše nedostatkem, který ale dost ovlivňuje hratelnost, je neschopnost herní postavy plavat. Při jakémkoliv kontaktu s vodou tedy, po vzoru starších dílů GTA, hrdina umírá a je převezen do mobilní polní nemocnice MASH (kapitána Pierce zde ani po zničení všech stanů nenajdete, škoda). Je čas odpovědět na otázku položenou v úvodu: Mercenaries je nejlepší klon Grand Theft Auto, a ačkoliv objektivně vzato zdaleka nedosahuje kvalit slavnějšího bratříčka, já osobně jsem se u něj bavil víc než u San Andreas. Co vyhovuje více vám, to už bude muset posoudit sami.

Detaily

Distributor: 3
Platforma: PS2
Multiplayer: NE
Doporučená konfigurace: 590 kb na Memory Card
Hratelnost:
95%
Grafika:
85%
Zvuk:
90%
Výsledný dojem:
0%
Celkové hodnocení:
90%

Chcete vidět další Recenze platformy PS2? Přejděte na stránku PS2 Recenze.