Torchlight

Vyzyvatel Diabla je tu!

Před více než deseti lety vyšlo dnes již legendární Diablo a nechalo tím vzniknout nový žánr na pomezí RPG a akce - akční RPG nebo chcete-li diablovky. O pár let později přišel druhý díl a rozlehlostí a zábavností předchozí díl ještě předčil a stal se tak králem žánru. Uplynulo devět let a na trůnu se vyhřívá stále. Objevilo se sice několik solidních konkurentů jako Sacred, Titan Quest či Hellgate, ale božské hratelnosti Diabla se nevyrovnaly. Blizzard kutí třetí díl, ale ten má kvůli několika odkladů vyjít až zhruba za dva roky. Zdálo se, že fanouškům akčních RPG nezbude nic jiného, než donekonečna opakovat druhý díl, avšak jen do doby než bylo oznámeno Torchlight.

Každý správný fanda zbystří, když se dozví, že za Torchlight stojí nový tým Runic Games. Sice nový, avšak plný jmen s těmi největšími zkušenostmi! Tým čítá několik vývojářů, kteří mají na svědomí právě Diablo 1 a 2 a od Blizzardu se před několika lety odtrhli. Vedoucím projektu pak je Travis Baldree, což je člověk stojící za vývojem povedeného Fate. Předpoklady tedy mají na nejvyšší úrovni, ale podařilo se jim za pouhých 11 měsíců vývoje dostát velkým očekáváním?

Torchlight je v podstatě mírně inovovanou kopií Diabla, zajímavé však je, že jde ve stopách prvního dílu. Začínáte tak v malém hornickém městečku odkud se vydáváte do přilehlého dolu. V něm pak procházíte jednotlivá podlaží až do posledního 35. patra, kde narazíte na finálního bosse.

Abychom měli k nekonečnému zabíjení nepřátel a k sestupování až do samotného nitra hory důvod, tak si pro nás autoři připravili, třeba narozdíl od Fate, příběh. I když rozhodně nepatří mezi ty nejlepší a slouží spíše jako motivace, tak nebude na škodu si o něm něco povědět. Torchlight je malé městečko na úpatí velké hory, ve které se nachází vzácná ruda zvaná Ember. Ta má mocné magické účinky a je tak ceněným artiklem. Není proto divu, že hned vedle osady vzniká ohromný důl, jenž je zaměřen právě na těžbu Emberu. Ovšem ruda kromě magických účinků způsobuje i šílenství. Mnoho horníků mizí neznámo kam a na Torchlight útočí příšery z hlubin. Je tak na čase, aby tomu učinil přítrž nějaký hrdina a zjistil co se skrývá v hoře a co způsobuje zkaženost Emberu. A právě oním hrdinou se staneme my, respektive naše postavy.

Svého avatara si zvolíme ze tří předpřipravených. Na výběr je z Destroyera, Alchymisty a Vanquishera. Destroyerovým posláním je, jak už název napovídá, ničení. Jde o ohromného bijce využívajícího mečů, seker, palic a dalších zbraní na blízko. Alchymista je místní kouzelník. Své schopnosti získává z Emberu a kromě mocných útočných kouzel ovládá i vyvolávání pomocníků. Třetím do party je Vanquisher. Jde o jedinou postavu ženského pohlaví a specializuje se na boj na dálku, skvěle si rozumí s luky a puškami a také zvládá stavbu pastí. Po výběru povolání je na řadě volba obtížnosti. V Torchlight je na výběr ze čtyřech stupňů a to easy, normal, hard a very hard. Na každou obtížnost je pak ještě možnost hrát za hardcore postavu, která nesmí zemřít. Obtížnosti easy a normal jsou spíše pro širokou veřejnost, pro veterány z Diabla bych doporučoval hard nebo very hard. Po vytvoření postavy již nic nebrání tomu vrhnout se do útrob prokletého dolu.

Na první pohled by se mohlo zdát, že pouhé procházení podzemí brzy začne nudit. Opak je ale pravdou, kromě vynikající hratelnosti, o které se zmíním za chvíli, se na zahnání stereotypu podílí i střídání prostředí. Neprocházíte tak stále stejné jeskyně, nýbrž odhalujete domovy všech prastarých civilizací, které horu v minulosti obývaly. Začínáme tedy v dolech, ale postupně se přesuneme do krypty, podzemní zahrady nebo mechanické pevnosti. Různých prostředí je dohromady sedm a mezi všemi vyniká lávové vězení, které má perfektní atmosféru, ale ani ostatní nezůstávají příliš pozadu. Na konci každé lokace čeká bitva s unikátním bossem, často doprovázená krátkou ukázkou.

Grafika je komiksová a dle mého velmi povedená, avšak najdou se někteří, kterým tento styl prostě nesedí. Její velkou výhodou je HW náročnost, respektive spíše nenáročnost. Torchlight totiž rozjedete i na opravdu prastarém počítači. Vizuální stránku hry pak ještě zlepšují povedené animace postav. Na Torchlight se kouká pěkně, byť nedisponuje nejdetailnější grafikou s nejnovějšími efekty. Atmosféru lokací pak umocňuje vynikající hudba od Matta Uelmena, což není nikdo jiný než autor hudby k Diablu a tvůrce legendární Tristramské znělky. Povedené je i nadabování postav a řinčení zbraní. Po zvukové stránce je Torchlight skutečně špičkou.

A teď k tomu nejdůležitějšímu, jak se to vlastně hraje? Odpověď je jednoduchá - naprosto perfektně. Žádný z napodobitelů Diabla nedokázal tak věrně napodobit zábavnost a dynamiku soubojů, ba co víc nebál bych se tvrdit, že Torchlight svůj vzor i v lecčems překonává. Zvláště vidět to je na speciálních schopnostech, které prostě nemají chybu. Každá postavu má tři větve zaměření obsahující jak pasivní, tak aktivní skilly. Já hrál za válečníka a naprosto mě uchvátil třeba Doomquake. Rek vyskočí metr do vzduchu, aby vzápětí tvrdě dupnul do země, ze které ve všech směrech vytrysknou proudy lávy kosící nepřátele po desítkách! Dalším příkladem budiž skill Soul Rend, kdy Destroyer vytvoří jakýsi spektrální bič a po vzoru Kratose z God of War jím vší silou uhodí do hloučku nepřátel, kteří odletí doprovázeni snůškou blesků. Podobně zábavné jsou všechny dovednosti a je skutečně radost je používat. Vedle nich se ve hře nacházejí ještě desítky různých kouzel, které se postava může naučit. I válečník může s jejich pomocí metat firebally nebo si vyvolat armádu nemrtvých přisluhovačů!

Zatím Torchlight vypadá na výtečnou, ale přeci jenom čistou kopii Diabla, v čem se tedy od sebe liší? Není toho mnoho, ale něco se přeci najde. Po vzoru Fate postava získává kromě zkušeností i slávu, tu získá ze zabitých bossů. Při každém dosažení nové úrovně slávy získá hrdina nový přídomek a jeden bodík do dovedností. Dalším rozdílem oproti Diablu je přítomnost vašeho mazlíčka. Toho si zvolíte hned na začátku, na výběr je mezi psem a kočkou. Mazlíček vypomáhá v boji, má vlastní inventář a můžete ho naučit kouzlům. S pomocí ryb pak může měnit svou podobu, z kočky a psa se tak rázem stává několik desítek různých petů s různými výhodami a slabinami. A jak zmíněné ryby získáme? Další rozdíl oproti Diablu a zároveň další vlastnost obšlehnutá z Fate. Nezískáte je v rybárně, jak by mnozí tipovali, nýbrž rybařením! To funguje tak, že občas v podzemí naleznete jezírko a pomocí jednoduché minihry se snažíte rybu ulovit. Z dalších novinek můžeme jmenovat enchantera, který vám za poplatek vylepší věci, přehlednější inventář nebo lepší ukládání a načítání.

Jak ale mnozí tušili, tak za pouhých 11 měsíců nevznikla ultimátní hra a i Torchlight má své chyby. Příběh je spíše do počtu, absence venkovních lokací zamrzí a inovací se také mnoho neurodilo, ale hlavním nedostatkem je absence multiplayeru. Vývojáři avizovali dopředu, že chystají pouze singleplayer hru a že po roce a půl chystají vydat plnohodnotné MMORPG ze světa Torchlight. Máme se tedy na co těšit, je ovšem otázkou, jak si poradí s konkurencí očekávaného Diabla 3.

Torchlight je vynikající hra. Nemá sice rozlehlý svět ani multiplayer, ale v tom, co nabízí naprosto exceluje. V podstatě jde o první Diablo dotažené k dokonalosti. Všem, kteří mají tento žánr rádi ho mohu s čistým svědomím doporučit. Za pár měsíců se všichni sejdeme u online verze.

Božská, vyrovnávající se Diablu 100% Hezká, ale kreslený styl nemusí sedět každému 75% Skvělá hudba od Matta Uelmena 90% Výborné akční RPG 85% 85%

Diskuze k článku Torchlight

K tomuto článku zatím nikdo komentář nepřidal.