Brütal Legend

Zvládne akční titul Brütal Legend v podání Jacka Blacka získat přízeň nejen heavy-metalových fanoušků?

Brütal Legend, už v samotném názvu slyšíte, že vás hra chce navnadit na čistokrevnou akci třeba umístěním "ü" do slova Brutal. Takže je jasné, že nebudeme čekat titul plný růžových zajíčků hopsajících po louce, přesto dokáže hra dostát svému chytlavému názvu a poskytnout nám hráčům brutálně dobrý zážitek? Pojďme se na to mrknout v recenzi.

Jack Black, z masa a kostí, je vlastně tím prvním, koho spatříte v intru hry. Ve stylu nekonečného příběhu vás zavede na tajné místo, kde má ukrytou jednu speciální věcičku. Tou je samozřejmě nová hra s názvem Brütal legend. Tak jo, úvod docela originální, říkám si, schválně co bude dál. Začne úvodní CGI sekvence, kde vám je představen hlavní hrdina Eddie (hlas Jack Black a je mu též velmi podobný), který ovšem není hudební hvězdou, jak se může zdát z pohledu na obal hry, je to pouhý „roadie“, aneb člověk, co se stará o hladký průběh koncertu a pomáhá skupině. Jenže ne na dlouho, jelikož je náhle magií přenesen do světa ukovaného ve stylu heavy metalu. A že je to velmi autentický svět, zjistíte už po prvních minutách hraní. Všude ze země trčí ikony tohoto žánru a „metalu“ (kovu) je tu více než dost, dokonce i v místní zvěřině.

Málokdo si však na obalu titulu všimne značky 18+, takže pro jistotu jste na tento fakt upozorněni hned během první akční konfrontace. Dokonce vám hra dá na výběr, zda-li chcete v mluvě hrdinů slýchávat vulgární výrazy nebo je chcete „vypípávat“. Odpověď je v mém případě jasná, protože co by pak zbylo třeba z blábolení Ozzyho Osbournea (taky se ve hře vyskytuje), kdyby mu „vypípali“ veškeré nadávky. Stejná možnost volby je následně u tzv. „gore“ efektů, čili pokud nechcete ve hře vidět krev, můžete si ji vypnout. Já opět volím krev- ano a jde se hrát.

Příběh je vcelku lineární, potkáváte nové a nové postavy a postupně zjišťujete, že musíte svrhnout tyrana Doviculouse ovládajícího tento malebný svět, ale jak má obyčejný „roadie“ tohle dokázat? Jednoduše, svět Heavy metalu vás nenechá pobíhat neozbrojeného, a tak má Eddie v zásobě velmi pěknou sekyru, kterou budete čtvrtit protivníky a samozřejmě pořádnou kytaru, z níž jde kromě líbivých melodií vyloudit i smršť blesků. Krajina Heavy metalu, jak jsem psal, je skutečně poutavá a je postavena na konceptu „otevřeného světa“ se střídáním dne a noci, proto se po ní můžete prohánět dle libosti, ať už klasickým stylem, tedy pěšky nebo na čtyřech kolech, což do této third-person akce přidává odlišný způsob hraní. Nejprve mi to po sražení pár zvířat připomnělo stařičkou hru „Carmageddon,“ ale jelikož si v autě budete moci pouštět i klasický heavy metal soundtrack, má to blíže ke hře „Grand Theft Auto.“ Jízda vozidlem je součástí i samotných misí, kdy budete například ujíždět svým pronásledovatelům či nahánět stádo mechanických kanců. Tyto mise jsou příjemným zpestřením celého hraní, navíc nejsou příliš náročné k zvládnutí. Pokud by se vám hra přece jen po čase zdála příliš lehká, můžete kdykoliv během příběhu v menu přepnout na vyšší obtížnost (easy, normal, hard). Také mě zarazila jistá počáteční jednoduchost, poněvadž jsem nikde na obrazovce neviděl ukazatel Eddieho zdraví a zdálo se mi, že hrdina zřejmě po vzoru nejnovějšího Prince z Persie nemůže umřít. Prozření přišlo později v podobě větší bitvy, kdy jsem se ocitnul v pavoučím doupěti á la Pán prstenů a po několika útocích se ozval zrychlený tlukot srdce doprovázený zčervenáním obrazovky a než jsem se nadál, bylo po mně. Čili restart z nejbližšího záchytného bodu a hezky znovu. Po pravdě mě to docela potěšilo, nepřítomnost zdraví by sice zněla příjemně, protože by hráč nebyl frustrovaný z možného neúspěchu, ale chyběla by tu ta výzva, která vhání adrenalin do žil. Příkladem takové výzvy je zběsilá jízda bortícím se palácem, z jehož základů na vás vyskakují obrovské bestie. Ale zpět k příběhu. Kromě ústřední linie zde můžete plnit vedlejší úkoly (asi pět druhů), za něž, stejně jako za ty hlavní, dostáváte „fire tributes“ nebo-li body přízně od Bohů. A že tam nejsou jen tak pro parádu potvrdí místa zvaná „Forges“ (kovárny), kde za ně budete moci vylepšovat jak Eddieho káru, tak otevírat i všemožná komba, dostávat silnější zbraně, nové skladby, apod. Je to dobrý druh motivace, protože například jízda v obrněném vozidle, z něhož srší kulky dokáže navodit větší pocit bezpečí než obyčejná bezbranná verze. Pro orientaci po světě vám slouží mapa, která bohužel není primárně někde v rohu na obrazovce, ale musíte ji zpřístupnit tlačítkem „select“, což podle mě není nejšťastnější řešení, protože ho budete  patrně mačkat více než je zdrávo a efekt kazí plynulost hraní. U hlavních misí vám sice v navigaci pomáhá sloupovitá zář v místě cíle, ale není to vždy ideální. Takto to zatím vypadá na ryze akční řežbu se závodními prvky, ale dřív než se nadějete, dostanete možnost se předvést v dalším žánru a ten je na způsob real-time strategie. Vy jako Eddie jste generál a rekrutujete bojovníky do armády, kterou následně ovládáte ze vzduchu pomocí několika příkazů. Cílem těchto misí je zabrat „gejzíry fanoušků“, z nichž čerpáte sílu a s dostatkem zdrojů a vojáků pak musíte zničit soupěřovu základnu v podobě pódia. To své pódium zase logicky bráníte před nepřátelskými útoky. Eddie ovšem není jen osobou chrlící rozkazy, kdykoliv se může snést na zem a pomoci svým vojákům na bojišti. Buďto sekyrou nebo hudebními sóly, což trochu připomíná hru „Guitar Hero“, kdy musíte ve správnou chvíli stisknout příslušná tlačítka k spuštění daného efektu jako přivolání vozidla, zvýšení morálky svých bojovníků nebo naopak přidání škod do řad soupeře, atd. Zpočátku je tento realtimový prvek příjemným osvěžením, ale jakmile se rozroste počet vojáků, bojiště i jeho složitost, stane se hraní docela hektickým a vy nevíte co dělat dřív. Přelétáváte ze strany na stranu, rekrutujete nové jednotky, skáčete na zem vyvolat sóla, která se v tom spěchu ne vždy povedou napoprvé a navíc rozdělování úkolů jednotlivým skupinám je prostřednictvím gamepadu mnohem nešikovnější než klasickou myší. Nicméně se to nakonec dá přežít a vy si po skončení takovéto bitvy hluboce oddychnete. Velkým pozitivem této hry není příběh sám o sobě, ale konkrétní dialogy a hlášky. Dokáží pobavit a navnadit hráče na jejich pokračování, velká zásluha jistě patří i dabérům postav, kteří zde odvedli velmi slušnou práci. Ano a je škoda, že lidé, jimž angličtina nic neříká, přijdou o polovinu zábavy v podobě těchto skvělých rozhovorů. Česká lokalizace skrze titulky by byla velkým plusem.

Z hlediska trvanlivosti hry je to na dnešní dobu a daný žánr standard. Pokud půjdete pouze po hlavní linii a nezakysnete na nějaké misi, máte po zhruba 6-8 hodinách hotovo, ale i v tento moment vám hra nabídne dokončit zbylé vedlejší úkoly a užít si rozlehlého světa bez jakéhokoliv nátlaku. Chuť absolvovat celé dobrodružství znovu na vyšší obtížnost zřejmě hned mít nebudete, ale zato v případě, že vás bavila ona strategická část dobrodružství, můžete v menu zabrousit do kolonky „online“ a svést podobné boje proti živým hráčům. Na výběr máte kromě různých bojišť také tři frakce (Ironheade, Drowning doom, Tainted coil) , z nichž každá má své specifické vojáky a z toho pramenící výhody. Jestliže si ještě na zápas proti dalším lidem nevěříte, máte možnost trénovat na AI v několika obtížnostech.

Ovládání je celkem jednoduché, máte základní tlačítka na primární a sekundární útok a blokování, i když s přibývajícími „comby“ si budete připadat jako v nějaké bojovce. Když válčíte po boku svých vojáků, můžete s nimi provést tzv. „double team attack“, kdy se prakticky zvýší jejich útok v kombinaci s Eddieho. Při pobíhání po okolí si pomocí blesku z kytary klidně osedláte všemožné místní bestie, s nimiž pak cestujete nebo útočíte na libovolné cíle, ovšem jen do chvíle než z nich seskočíte nebo vám jednoduše chcípnou. Na blbnutí je to dobrá funkce.

Co se týče grafického zpracování, nečekejte orgie ve stylu „Uncharted“, ale krásnou, nápaditou fantazii s kresleným nádechem. Svět Heavy metalu je rozlehlý a správně ujetý, proto i bezstarostná projížďka po jeho končinách místy přijde vhod. Také potěší střídání dne a noci a změny počasí. Zvuky jsou slušné, dobře podkreslují děj, ale vy se patrně více zaměříte na hudební doprovod, který je skvělý a dodá celé akci ten správný náboj. Jack Black a spol. výrazně vylepšili celkový dojem svými nadprůměrnými výkony v dabingu postav, takže ve chvílích, kdy nebudete v opojení klasických tvrdých vypalovaček, vám budou dělat společnost jejich hlasy.

Suma sumárum- máme zde velice zábavnou a originální akční hru obohacenou o jiné žánry, což sice nebylo nutné, ale svým způsobem to oživuje hratelnost. Navíc parádní výkon Jacka Blacka a dalších hvězd, které si v příběhu střihnou své cameo, uslyšíte silný soundtrack, spatříte líbivou grafiku a slušné hlášky. V protikladu stojí - nemožnost skákání, zmatená hratelnost a obtížné ovládání v strategické části, nešikovně vyřešená mapa a vedlejší mise se po čase mohou zdát stereotypní. Každopádně jestli je tento druh her váš šálek čaje, dají se veškeré zápory s trochou snahy prominout a vy tak zakusíte chytlavý titul hodný dohrání.

Velmi dobrá, místy podkopávaná ovládáním 80% Kresleně laděná, příjemná na pohled 75% Dobrý soundtrack, zvuky jsou na velmi dobré úrovni 80% Ideální oddychovka nejen pro fanoušky heavy metalu 80% 80%

Diskuze k článku Brütal Legend

K tomuto článku zatím nikdo komentář nepřidal.