Civilization 4 - recenze

Je to už docela dávno když jsem naposledy vedl svůj národ přes všechna úskalí lidské historie. Od pravěku, kdy člověk začal používat oheň. Přes středověk a brutální životní podmínky. Až po moderní dobu a jeho mocné letectvo. Tyto všechny údobí jste mohli projít jako zástupce svého národa ve slavné hře s názvem Civilizace, která se dočkala ne jednoho pokračování. Název nového dílu Civilizace 4 může být trochu zavádějící. Ono se totiž nejedná o čtvrtý díl v pořadí. Mohli jsme se setkat také s verzí Call to Power. Nebudu rozvádět rozdíly mezi minulými díly a raději se soustředím na přítomnost a na to, jak se mi hrál právě tento nový přírůstek. Již od začátku vývoje čtvrté Civilizace bylo nám hráčům řečeno, že půjde o převratný titul. I když to tvrdí každý vývojář o své nové hře, u Civilizace jsem to nějak podvědomě čekal. A ano stalo se. Možná nejde o nějakou slavnou revoluci v počítačové zábavě, ale hra u nichž si řeknete „Ještě jeden tah a jdu spát.“ je opět zde. Tak dlouho nakukujete do dalších tahů, až najednou zjistíte, že je pět hodin ráno a vy musíte v šest hodin vstávat. Jistě se vám něco podobného stalo, že čas při vaší oblíbené hře mizí opravdu velice rychle. Ale zpět k Civilizaci. Opět se jedná o tahovou strategii. Hraje se na mapě, která se umí otáčet jako glóbus. To znamená, že nikdy nenarazíte na roh. Jen je škoda že se dá pohybovat pouze ve směru rovníku. Kdyby jste chtěli udělat základnu na Antarktidě, tak vězte, že to nejde. Mapa totiž ve svislém směru nefunguje, což je škoda. Pamatuji si, že u některé ze starších civilizací to bylo. Celá mapa jde také přibližovat od malinkaté vzdálenosti až na orbitu celé planety, hezké ale jakmile je mapa celá odhalená, začíná se to dost neúměrně trhat. Nicméně, dá se to přežít. Ale jak se vlastně celá hra hraje? Čtěte dál. [b]Systém hry[/b] Hned jak se rozhodnete, že si novou civilizaci zahrajete, máte na výběr spoustu možností. Různé velikosti map, slušná škála obtížností a podobné maličkosti. A když už vstoupíte do hry, překvapí vás hezky přehledný interface. Na spodu vidíte panel, kde se ukazují důležité informace, například o vašich jednotkách a nalevo nahoře i dole je několik různých malých ikonek. Dolní sada slouží k zobrazování herního pole. Můžete třeba zapnout mřížky na hrací ploše nebo ukazatele surovin. Moc to sice ve hře nevyužijete, ale pokud je potřeba nějaká taktická informace nebo prostě pokud je mapa trochu nepřehledná, hodí se to. Horní sada ikonek je ale mnohem více užitečnější. Najdete tam přístup k výzkumnému stromu, kde stačí zadat rovnou cílovou technologii a automaticky se vynalézá postupně, než vývoj dojde k cíli. Taky lze zadávat technologie postupně. Dokonce bych řekl, že je to tím více zajímavé. Mezi další funkce horních ikonek patří také politická tabulka, kde naleznete přístup ke všem vládcům, se kterými se vaše civilizace už střetla. Můžete vyjednávat, obchodovat nebo také uzavírat pakty. Vyjednávaní je opravdu dost zajímavé a využitelné. Umělá inteligence se chová skoro jako člověk a sečítá všechna pro a proti, co váš národ udělal. Výsledek toho všeho je pak chování k vám. Dalším důležitým tlačítkem a zároveň nový aspekt hry je náboženství. Existuje jich ve hře několik. Nebudu je vyjmenovávat, na názvech nezáleží. Zkrátka je jich dost. Náboženství slouží, stejně jako ve skutečnosti, k blahu lidí a stejně jako ve skutečnosti může lehce začít válku. Stačí aby jiná země s jiným státním náboženstvím po vás požadovala, abyste přešli právě na ten jejich „správný“ způsob uctívání. Vám se to samozřejmě nebude líbit, protože změnou státního náboženství způsobíte ve své zemi na chvíli chaos, tak odmítnete. To se zase nebude vůbec líbit navrhovateli, tak vám okamžitě vyhlásí svatou válku. *reklama* Hezké, ne? Ovšem uctívání má i kladný efekt. Zvyšuje ve městech, kde máte postaveny různé kostely, šťastnost a produktivitu práce. Neposledním z řady důležitých tlačítek je ustanovení vlády. Zde se dočkáme další veliké změny. Už nenastavujete typy vlád jako jsou komunismus nebo demokracie, ale rovnou nastavujete vlastnosti. Například si nastavíte, že ve vaší zemi bude zavedeno otrokářství a zároveň zavedete náboženskou svobodu. Možností a všemožných kombinací je přehršle. Tímto podle mě nádherným způsobem sestavování vlád máte téměř absolutní volnost s charakterizováním vlastní země. Samozřejmě platí, tak jako ve skutečnosti, že čím více zavedete volnosti mezi občany vaší říše, tím méně budete mít prostředků. Ale pokud už někdo zavede nějakou volnost typu třeba emancipace, kdy jsou si všichni lidé rovni, tak ostatní lidé z jiných zemí po tom taky začnou toužit a tím se zvýší nepopularita vládce té země, která to ještě nezavedla. No a posledním zajímavým faktorem a zároveň ikonkou je vítězství. Tedy abych byl přesný statisticky vašeho postupu hrou. Zvítězit můžete mnoha způsoby, jak je to už zvykem v celé sérii civilizací. Jedním je světová nadvláda. Musíte mít určitý počet procent lidí a území po celém světě. Ono procentuální číslo závisí na obtížnosti. Dalším typem vítězství je kulturní. Stačí jen mít tři nejkulturnější města na světě. Následující možnost vítězství je docela obyčejná. Do určitého roku musíte mít nejsilnější impérium. Rok opět závisí na obtížnosti. Pak také je možnost zničení všech protivníků, a pokud nechcete válčit, můžete nepřítele zlikvidovat technologií vesmírného vítězství. Stačí postavit vesmírnou loď, co poletí směrem na Alfu Centauri. Také se dát vyhrát diplomaticky, ale to chce opravdu umět ovládat diplomacii pořádně. Dalších pár tlačítek už není tak zajímavých. Jedná se pouze o pár tlačítek s různými statistikami. Nic zajímavého. Ale chcete-li se ponořit do světa čísel a grafů, nic vám nebrání. Také tam najdete ikonku pro vstup do civilopedie, kde naleznete veškeré údaje o jednotkách, budovách a všech ostatních událostech ve hře. Hezký pomocník, jinak k ničemu. To byl malý popis základních funkcí hry. Ale musí podotknout několik dalších detailů, se kterými jsem se setkal v průběhu hraní. Za prvé to je špatně udělaný systém zpráv událostí, které se staly v průběhu tahu spoluhráčů. Místo toho, aby se zobrazila přehledná tabulka, ukazují se zprávy postupně v průběhu vašeho tahu, takže pokud vedete válku, tak se může stát, že se dozvíte o obsazení vašeho města až dohýbete všemi jednotkami, dost nepraktické. Také se mi dost často stávalo, že mi hra z ničeho nic spadla, naštěstí jsou přítomny autosavy. Hardwarové nároky nejsou tak moc velké a i se slabší grafickou kartou si hru užijete. Celkově se mi zdá nová civilizace opravdu propracovaná a neodbytá. Detaily jsou obzvlášť vypečené. Například postavíte-li v městě div, vidíte jej i na hrací mapě. Nebo pokud povedete cestu přes řeku, vidíte i most. A tak dále a dále. Detailů je přehršle. Multiplayer je tak zvládnut dobře a můžete hrát jak přes síť, tak přes internet či IP nebo také ve více lidech na jednom počítači. A podle mě, zábava se s hraním po síti u této hry násobí. [b]Grafika[/b] Grafika je povedená. Řeky vlévající se do moře vypadají dost dobře. Jinak celý povrch působí věrně plasticky. Jen je možná škoda, že se spousty prvků opakují. Další povedený efekt je oddálení. Chcete-li pozorovat pohledem z oběžné dráhy, jistě si všimnete prolétávajících mraků. Jinak se mi ale zdálo, že grafika na dnešní dobu trošičku pokulhává, a to i když máte širokou volbu zapnutí či vypnutí detailů nebo různých efektů. [b]Zvuk[/b] Zvuky jsou ucházející. Hudba je trefná. V menu hraje zajímavá skladba, která se hodí pro tento typ hry. A v průběhu hraní slyšíte bezpočet dalších. Bohužel jsem skoro hudbu nevnímal. Nevím, jestli to bylo jejím typem nebo hlasitostí, ale nějak tam nevyniká. [b]Shrnutí[/b] Nová Civilizace je opravdu vynikající počin. Posouvá celý žánr o velký kus dopředu, ale nestálost enginu to trochu brzdí. Celá hra má také velkou životnost a znovuhratelnost. Hra velmi povedla a nezbývá jen čekat, kdy se objeví datadisk nebo už rovnou další pokračování.