Broken Sword 3 - The Sleeping Dragon - recenze

Autor: Michael Davidík | 13.06.2004
Žánr:  PC  | Recenze  | Závodní
Multiplayer: NE
Legendární adventurní série ožívá třetím dílem. George se společně s půvabnou Nico opět vrací na monitory, aby ukázali, že ani po letech neztratili nic ze svého šarmu.
Říká se, že změna je život. A když si stejnou větu řeknou pánové z Revolution Software při tvorbě své nové hry, tak nezbývá nic jiného než konstatovat, že když už hráčům nabídnout změnu, pak jedině revoluční. Ovšem o tom, jak prozatím dělala firma čest svému jménu, by se dalo přinejmenším spekulovat. Pravda je, že jejich hry mají nespornou kvalitu a zejména jedna z nich ční vysoko nejen nad jejich vlastními projekty, ale i nad ostatními konkurenty. Ano, jedná se o onen slavný Broken Sword, jenž zkombinoval to nejlepší z adventur a dobrodružných filmů, naservíroval je hráčům na zlatém podnose a po právu se stal herním klenotem, nad kterým i po letech spousta hráčů chrochtá blahem. Ale byla to skutečně revoluční hra? Každopádně ať už tak nebo onak, v případě druhého dílu se už o tom nedá ani spekulovat. Byla to vlastně stejná hra, jen s novým příběhem. Ale bohatě to stačilo na to, aby se Broken Sword 2 stal opět adventurou s velkým A, i když občas byl za svým starším bráškou o ten pomyslný krůček pozadu. Ani In Cold Blood nepřinesl očekávanou revoluci a stal se "jen" kvalitním dobrodružstvím s větší dávkou akce. Ale vše se mělo změnit s příchodem Broken Swordu 3. Už při ohlášení vývoje třetího dílu a postupném uvolňování informací se mezi hráči mísily pocity. Euforie z návratu George a Nico střídaly obavy ze zakomponování propagovaných akčních prvků a hlavně z toho, že hra se vyvíjí také na konzole. A jak to tedy všechno nakonec dopadlo? Předně je třeba říct, že ačkoli tvůrci slibovali revoluční adventuru ve stylu hoolywoodských trháků (dokonce se hovořilo o obrodě žánru), ne všechno se do puntíku podařilo splnit. Ale pravdou je, že výrazných změn je tentokrát opravdu hodně. George je čím dál více znuděn svou pozicí patentového právníka v Idaho. Proto, když ho jednoho dne svým dopisem osloví jistý Čolmondely, vědec z Konga, v němž píše, že vynalezl stroj s nevyčerpatelným zdrojem energie, je George nadšen. Neváhá ani chvíli a stereotyp zaběhnutého života vystřídá za trochu nefalšovaného dobrodružství. To začíná už v letadle. Nejenže pilot je tak trochu podivín a stejně jako jeho letadlo, i on potřebuje palivo (samozřejmě v podobě, která je pro člověka stravitelnější :-)), ale taky to nepřející počasí. Bouřka, do které se s letadlem dostanou, a následný úder blesku do motoru mají za následek jediné, neovladatelný pád letadla kamsi do hlubin džungle. Největší, a taky nejavizovanější změnou, je přechod do 3D. Doba je neúprosná a kdo není "třídimenziální", tak ten prostě není in, a v herní (potažmo té "prodejní") branži neznamená nic. Přechod do nového 3D prostoru sebou nese spoustu protikladných vlastností. Jako obvykle je tím plusem to, že hra vypadá moderně, více hráče vtáhne do děje (i když zrovna v případě Broken Swordu je to trochu ošemetné, protože první dva díly měly tak dokonalou atmosféru, že víc už do děje snad vtáhnout ani nešlo), hra vypadá díky hře světel a stínů, pohybu postav, a vůbec vším okolo, reálněji. Bohužel jsou tu ovšem i jisté neduhy. Zejména se ztratila ta půvabná a detailní grafika předešlých dílů. Sice třetí díl nabízí spoustu detailů, ale všeobecně se to týká pouze interiérů. Lokace v exteriérech naopak působí hodně nemastně a neslaně. Ne že by byly nějak ohavné, ale chybí jim nejen cit pro detail, ale zejména živost, tedy vlastnosti, kterými disponovali oba předchůdci. Je až s podivem, že například v ulicích Paříže potkáte jen postavy, které jsou důležité pro příběh. Nebýt tohoto neduhu, šlo by grafice vytknout jen málo. Samozřejmě pokud nečekáte nějakou grafickou parádu, jež by prezentovala schopnosti nejnovějších grafických karet. Navíc hodně vyčnívá dokonalá mimika postav. A taky chůze Nico (zejména její svůdné rozpohybování boků) sklidí u mužské části hráčů dozajista obdiv :-). Nico také zrovna nezažívá to nejlepší období svého života. Její novinářská práce poněkud stagnuje. Proto ani ona neodmítá pozvání, tentokráte ovšem od jistého hackera Vernona, který našel znepokojivé informace o blížícím se konci světa. Třeba by zrovna tohle mohl být pro Nico ten pravý sólokapr. Bohužel dřív než se s Vernonen setká, předstihne sama sebe a Vernona zabije. Respektive zabije ho Petra, která se za Nico vydává a kterou nic netušící Vernon pustí až k sobě do bytu. Další podstatnou změnou je herní systém. Zahoďte myši (doufám, že pravověrní adventuristé nezahodili svůj jediný herní nástroj :-)) a chopte se klávesnic, případně gamepadů. Ano, to, že hra byla vytvořena také pro konzole, přináší nejednu daň. Že by další krok směrem k revoluci? Naštěstí nic není tak hrozné, jak to na první pohled vypadá (pokud to tedy není ještě horší). Z počátku vám možná bude myška trochu scházet, ale po chvíli se s klávesnicí sžijete. V praxi to pak vypadá tak, že postavu ovládáte kurzorovými šipkami (mimochodem kamera je ve většině lokací staticky umístěna a sleduje herní scénu, jen občas, když je to zapotřebí, dynamicky sleduje pohyb postavy), procházíte po lokacích a když se zrovna ocitnete v blízkosti nějakého předmětu, se kterým by se případně dalo nějak operovat, objeví se na něm zářící hvězdička a postava na ni navíc natočí hlavu (v případě že jste v oblasti, kde je více předmětů u sebe, je aktivní jen jeden, a na ostatní se musíte buď přepnout nebo jen trochu jinak natočit). Ačkoli jsem si nejprve myslel, že tohle je akorát tak usnadnění pro neadventuristy a sráží hru kamsi do kategorie akčních adventur, musím uznat, že bez toho by byla hra asi nehratelná. Přeci jenom nemáte k dispozici kurzor k tomu, abyste mohli šmidlat po obrazovce, a představa toho, že máte prohledat celý prostor jen chůzí a zkoumat každý podezřelý předmět, je poněkud odstrašující. Když už tedy máte aktivní nějaký ten předmět (postavu), objeví se na obrazovce čtyři ikony představující čtyři tlačítka na vaší klávesnici nebo gamepadu. Každá z nich pak představuje určitou akci, kterou lze v daném okamžiku provést. Zkrátka konzole jde cítit z Broken Swordu 3 na každém kroku, ale na druhé straně je to poměrně intuitivní. Samozřejmě k dispozici je také inventář, do kterého si ukládáte své cenné úlovky. Letadlo se jen tak tak zastavilo na půli cesty před pádem do hluboké propasti. Když se Georgovi společně s pilotem po menší adrenalinové záchranné akci podařilo dostat z letadla a vylézt až kdesi nahoru na útesy, našel George onoho vědce. Bohužel v poněkud nepříjemné pozici mrtvého brouka. Ovšem dřív než si zubatá odnesla vědce nadobro, stačil vyřknout jméno Sussaro. Dalším důležitým aspektem a podstatným tahounem všech Broken Swordů byl hudební a zvukový doprovod. Ani v případě třetího dílu nebudou vaše sluchové orgány o nic ošizeny. Hudba je dokonalá, emotivní a zcela bezchybně dotváří celé hře nezbytnou filmovou atmosféru. Dabing postav je opět naprosto precizní, a až znova uslyšíte Nico s jejím charakteristickým francouzským přízvukem, poznáte, že jste zpátky mezi starými známými. Ani Nico si na nedostatek adrenalinu nemůže stěžovat. Nejenže se musí plazit po zábradlí balkónu, aby se dostala do Vernonova bytu a našla ho tam mrtvého, ale musí se také vzápětí ubránit útoku nebezpečné Petry, které zvyšující se počet mrtvých žádné vrásky rozhodně nedělá. Aniž by to zatím oba tušili, cesta svede George a Nico opět dohromady… Konečně se dostáváme k tomu nejdůležitějšímu, k příběhu. Ten neodmyslitelně patří ke každé adventuře a v případě Broken Swordu se každý odklon ke kýči projeví tisícinásobně. Naštěstí laťka nastavená hodně vysoko vydržela a my si tak opět můžeme vychutnat dobrodružství v jeho ryzí podobě, které je plné napětí, tajemna, akce, zvratů, známého pošťuchování mezi oběma hlavními postavami a nechybějí ani Templáři. Opět navštívíme spoustu míst po celém světě a podíváme se dokonce i na hrad nedaleko Prahy. Zde se zejména našinec nejednou pozasměje. Nejprve je to "stylový" příjezd obou hrdinů v rozkodrcaném trabantu a poté drsný ruský přízvuk hlídačů. Těžko říct, jaký pohled mají Britové na naše luhy a háje. Ale aspoň toho trabanta mohli vyměnit za starou škodovku. Bohužel nejvíce současný vývoj hry i pro konzole odnesla obtížnost celé hry. Jak známo, na konzole se adventury téměř nedělají, a proto musí být výsledek přístupný svou obtížností i této části herního publika. Do zákysu se sice dostat můžete, ale spíše jen sporadicky. Ale na druhou stranu hra zase pěkně odsýpá. K oněm akčním prvkům, které autoři slibovali, jen tolik. Ve své podstatě se za akční prvky bere to, že musíte v určité chvíli rychle zmáčknout nějakou klávesu, nebo někde šoupat bednami či ručkovat po útesech a zábradlích. Nic co by se nedalo překousnout. Teda snad jen kromě toho, že těch posunování beden je ve hře možná trochu víc, než by bylo zdrávo. Po čase totiž začnete být na bedny trochu alergičtí. Ve finále je tedy Broken Sword 3 adventurou, která rozhodně sérii ostudu nedělá. Pokud přežijete nižší obtížnost společně s konzolovým ovládáním a ponoříte se do tajů příběhu, pak nepochybně Broken Sword 3 nijak nezklame vaše očekávání, i když hra rozhodně není revolucí žánru. Ale upřímně, komu by to u Broken Swordu vadilo.

Detaily

Distributor: 
Platforma: PC
Multiplayer: NE
Doporučená konfigurace: Pentium III 750 Mhz, 128 MB RAM, 64 MB graf. karta
Hratelnost:
0%
Grafika:
0%
Zvuk:
0%
Výsledný dojem:
0%
Celkové hodnocení:
85%

Chcete vidět další Recenze platformy PC? Přejděte na stránku PC Recenze.